Buchlovské kopce

Výjezd jsme neplánovali, ale protože Nataša už zase měsíc stojí a já už i začátkem roku nevím, kde mi hlava stojí, je rozhodnuto o cíli výletu v pátek v 01:00 ráno - pojedeme po práci do aquaparku v Uherském Hradišti a cestou zpět na lyže na Stupavu. Aquapark, byť jako exoti v lyžařských bundách, byla dobrá volba - zejména ty tobogány!!! X-Tube v nafukovacím kruhu ve dvou, zatáčky ve tmě, občasné záblesky světla....Viky piští radostí. A Black hole, na tu smí jen lidé, kteří netrpí závratí, klastrofobií či epilepsií a to (jak by řekl pan Spejbl) vám byla taková rychlost, že jsem se chvílemi viděl dokonce zezadu.... Bart je nadšený, maminka brzdí celou cestu s roztaženýma nohama a rukama. Relax si dopřejeme ve venkovní vířivce s masážními tryskami. Večeři si pak dořáváme bezdomovecky (zalívačka) na parkovišti nočního Kaufecu a pak přejíždíme na prázdné parkoviště ski areálu Stupava. Noc je jasná, chladná a sjezdovka osvícená sněžnými děly na plný výkon. Dopoledne se párkrát sklouzneme na sjezdovce. Naše děti mají našlápnuto ke kariéře instruktora, Bart ukazuje Zuze, kde se dá dobře skočit, protože Zuza oprašuje po delší době snowboard. Viky jezdí na pomě s hůlkami sám, že ho vlekaři chválí. Cestou zpět nás čeká ještě zajížďka na trojboj v OC Futurum - benzínka (rekordních 63L nafty), výlevka WC na stellplatzu a ruční mytí na myčce (projeli jsme kolem sypače). Doma pak relax a chystání Zuzy s Vikym na lyžařskou školu v přírodě. Tak snad brzy zas, nebylo to špatný....

Když jedeme z kopce Buchlovského kopce myslíme na Kopce, že to s ním jde z kopce...

Jeseník(y) - lezení a ski

Je pátek 16h a nevíme vůbec nic, jestli Zuza bude schopna odjet, jestli jedeme černým nebo bílým, s Vikym nebo bez, na noc nebo na otočku, jestli by palubní baterie vydržela, jestli vydržíme my v Jeseníku zimu a sníh, na které tam každý rok poprvé narazíme. Zase to rozsekne osud v 16:01, prý se na Branné o víkendu lyžuje a zázemí v případě nouze (porucha, diskomfort, bydlíková rezignace) můžeme v Branné využít u Horáků. A tak v 18h odjíždíme nabalení na Bartovy lezecké závody do Jeseníku, ale i s lyžařskou výbavou. Trochu podceníme počasí, protože začne sněžit už u Vyškova, tak nevím jak vyjedeme na Červenohorské sedlo, i když mám čerstvě přezuto. Při nejhorším přespíme v Loučné pod kopcem, to jsou ty výhody bydlíkování. Cestou začne pískat klínový řemen, asi moc mokro, moc spotřebičů: tma, zima, sníh, lednička, Bart si dobíjí notebook a možná i palubní baterie na kraji životnosti. Pískáme při každém přeřazení, tak tlačím kilometry očima. A zejména při stoupání na sedlo doufám nepotkáme stojící náklaďák, protože bychom se už nemuseli rozjet. Ale silničáři odvedli skvělou práci a tak můžeme tradičně přespat u tělocvičny v Jeseníku s pocitem, že hlavně že nejde o život a že jsme dorazili na místo ještě v noci. Teda nechtěl bych uvíznout na několik dní na Červenohorském sedle s lyžařskou výbavou... :) V noci baterie nic moc, a tak preventivně stahuji topení, rozdám čepice a termofóry do spacáků. Ale skvěle jsem se v té zimě do rána vyspal! Ráno je atmosféra v tělocvičně tradičně skvělá, Drum&bass, velká konkurence, doprovodný program, teplo...a čisté záchody. Bart nakonec 10.místo, 2 cesty (na které bych já vylezl jen s žebříkem), čistého času 2x2 minuty a je hotovo. Karma to ale zařídila tak, že vyhrál super termosku Petzl! A ještě se stihneme přesunout na svah na první lyžování! V Branné parkujeme tradičně pod sjezdovkou a jdeme to lyžování na 2 hodiny zkusit, protože i děti se nemůžou dočkat. První jízda trochu rozpačitá, ale pak už jak zamlada. Večer opět škrtím topení, ale jdeme se ohřát (zevnitř a zvenčí) na návštěvu k Horákům a postavit mini-huhulála. Ráno tak můžeme být první na svahu. A včas odjet, abychom stihli u babičky upečenou husu. A večer teplou sprchu!

Poznámka: Cestou domů mimořádný adrenalinový zážitek - na objížďce podjezd s max. výškou 2,9m (dle TP totiž měří Nataša 2,95m), ale dali jsme to, byť musela Zuza na chvíli zastavit dopravu. Asi podjezdářům došly správné značky nebo jen straší preventivně. 

Hegykὅ III

Pozimní prázdniny dávají v termálech Hegykὅ smysl. Odjezd tedy v sobotu ráno a návrat v úterý večer. A pořád se něco děje. Prosvěcující kontrolky zapalování se nakonec zase po dlouhém kempování objevily, takže to nebyl měnič napětí, který nechaly puštěné naše děti. Budeme tedy situaci s kontrolkami dále pro vás monitorovat... Po příjezdu do kempu bylo narváno jako nikdy doposud, ale chytneme hezký flek u hřiště, i za cenu toho, že se bydlíkář odněkud od Prostějova  vzteká, že jsme zatarasili příjezdovou uličku. Teda zapomněl upřesnit, že pro jeho kámoše. Nemá cenu ani volat Zuzu. A Viktor, abych nevypadl ze zvyku, poté, co jsem si po jeho hraní musel pořídit novou korunku (implantát) předního zubu, mě majzne rukou v bazénu první den do oka tak, až to zabolí. Asi ty jeho neostříhané drápy. Je do očí bijící, že můj syn je do očí bijící. Rozmrkávám to tedy několik dní, ostatní v kempu na mne zírají, jako kdybych měl kovid. Program dovolené monotónní - poflakování, hry, filmy a termální koupele. A pak ještě zajímavá věc - dejte si prosím pěkně pozor na své papuče u bazénů, můžete o ně přijít. V mých pětilých vychozených kroksech s ustřihnutou páskou někdo totiž odešel. "Meine fűnf jahre alt schöne paputchen sind weg", hlásím na recepci. "Aber ich komme um 18 uhr sehen..." Nakonec je někdo vrátil, tak radost, kterou hned zkazil Bart hláškou, že sice dobrý, ale hlavní je otázka, kdo v nich přišel, že.... V bazénech tedy neděláme nic než lehký balloning, ching-chong, Mikešův pětiboj nebo jen tak přemýšlíme, jaké by to bylo vrátit se zpět do minulosti do roku 17:25, jak ukazují hodiny. Asi bychom mamku nabídli na zámek Esterházy jako ozdobu místního dvora. A Bart přidává: "...nebo ji nabídnout na Vinted nebo Bazošu..." Poslední dny v kempu jsou jako v létě, tak se nám ani nechce odjet, ale musíme. Cesta zpět přes Slovensko je rychlá, prodloužili o pár kilometrů neplacenou dálnici z Bratislavy. Zastavujeme pak u příbuzenstva v Lanžhotě a Bart zažívá stravovací orgie. Všechno, co jsme mu gastronomicky v Hegykὅ nedopřáli, tak dostane tam - řízek, palačinky, buchty, čokolády... Pocit z dobře strávených prázdnin, přestože s dětmi to tak nějak úplně prázdniny nikdy nejsou, nemůže překazit ani upadená střední část výfuku, který byl před půl rokem na výměně! Nevím, kdy přesně upadl, ale ještěže jsme to zjistili až doma. Tak přikurtovat výfuk gumicukama a znovu s Natašou do servisu, připravit na zimní sezónu, juchů.    

Rudice a Jedovnice

Norové (YR.NO) ukazují slunečné počasí a je třeba zakončit náročný týden nějakým zpestřením. Houby rostou jako o život a náš život vyžaduje návrat na místo činu, tedy volíme Rudici a kapli Sv.Barbory. S příjezdem ve 12h počítáme s tím, že všechny houby už jsou vysbírané, tak sbíráme v lese, co zbylo. Rozdělíme se do 2 týmů, já+Bart a Zuza+Viky, kdo nasbírá víc bodů. Tým č.2 vede na počet hub nekompromisních 167:13 (počítá se i každá václavka...), ale my vedeme s Bartem na počet vyslovených slov, vpichů klackem do stromu a na počet objevených děr po atomovce. Do kaple to stihneme jen tak tak, ale stejně tam není farář Martin, tak se o bohoslužbu jen otřeme. Přejíždíme do Jedovnice, kde jsme téměř sami a rozdělíme se s následným programem podle výsledků - výherci si mohou objet na kole rybník Olšovec, poražení se obětují s kolama na trail č.3, který je po kalamitě jediný otevřený a je doslova Boží! Večer i ráno je plné sledování filmů. V noci si jen tak náhodou všimnu svítící diody za sedadlem řidiče, která znamená, že je spuštěný měnič napětí (ze stejnosměrného 12V na střídavý 230V), šmarja, jak dlouho??? Asi od té doby, co začaly problémy se startováním po delším stání? Kolik času jsem strávil detektivní prací na gúglu (takže to nebude vadný diodový můstek, ani zkrácená životnost alternátoru, ani spínací skříňka...), čištěním kontaktů autobaterie a telefonáty do přeplněných servisů... A tak hlavně, že nevysvětlitelný problém má snad své definitivní vysvětlení. Ráno vyrážíme s Bartem rychle znovu na traily, než přijde vytrvalý déšť (že by se YR.NO spletlo?) a prchneme před návratem sluníčka do Brna. A tak aspoň mohla Nataša vyzkoušet své nové stěrače....

Ivančice, Réna

Nataša stojí před domem skoro měsíc a svrbí mě ruce ji zase provětrat (píšu, si říkám, docela často, že...). Tak ať to není daleko a nemusím ještě kupovat dálniční, vybírám Ivančice - parkoviště u parku Réna. Bart má sice závody, ale s Vikym to bude fajn pánská jízda - tím spíš, že Viky jezdí vpředu rád. Počasí na draka, ale jako zázrakem se umoudří, když sjíždíme s kopců do Ivančic - město, kde se všechno jmenuje Réna, Vladimír Menšík nebo Alfons Mucha. Viky je zdatný navigátor při parkování, ale taky fotbalista a hráč pétanque, tak máme na louce zábavy dost. Viky je ale taky turista, tak vystoupáme i na rozhlednu Réna (Alfonse Muchy), vždyť říkám... Jihlava teče jako o život, tak i klacky, co tam házíme, plavou velkou rychlostí a vydrží dělat zábavu dlouho. Po Bartových závodech (sice 11. místo, ale super výkon!) se k nám v noci přidává i Zuza s Bartem, asi protože se bez nás nedokážou obejít a závidí, jak my se tam s Vikym máme... A tak máme na parkovišti vedle sebe auta obě. To naše druhé pak poslouží v noci za lehkého deště na přehrávání songů, když už je čas se přesunout ze zahrádky s krbem restaurace Réna (vždyť říkám...). Ráno pak procházka podél vody na náměstí do kina Réna (zase ta Réna) kolem rodného domu, jak jinak, Vladimíra Menšíka. Prý kdo to je? Tak taháme z hlavy Návštěvníci, Pan Tau a Arabela přece! Děti si užijí v kině v neděli dopoledne "Rozzum v divočině" a my taky (a bez nich) kavárnu a místní fastfood. A protože v Ivančicích snad kromě chřestu už fakt nic dalšího typického možná není, tak se ještě projdeme na místní židovský hřbitov, na takový zárodek geronto turistiky... Doma pak zbývá dořešit ty prosvěcující kontrolky při startování, tipuju diodový můstek alternátoru, asi se zase uvidíme s naším servismanem! Ale hlavně, že nás Nataša nenechala ve štychu a zase můžeme někam brzy vyrazit...       

Sázava římská dvě

Prohnala mi včera perka, hezká holka ze Šternberka,

od té doby, když líbám svoji Věrku, starou herku,

myslím na masérku Terku ze Šternberku, její kérku...a její... psa.

Special thanks to: Jitka/Jiří 

Chytli jsme na tradiční zářiovou vodu poslední hezký tropický víkend než přišel zlom v počasí. Sice nebyla na Sázavě voda (první večer jsme ji demonstrativně přešli s Bartem na druhý břeh s vodou po holeně), ale lepší než jezdit povodňový stupeň. Třeba v Německu se teď chystají na tisíciletou vodu, ale až tam jsme nepluli. Výchozím bodem bylo tábořiště U kouzelníka v Kácově, v sobotu tedy plavba ze Zruče n.S. (15km) a v neděli do Českého Šternberka (13km). Ale výkon to byl, já pod antibiotikama plus (spíš mínus) vytržená osmička a se základem implantátu sedmičky. Takže upádlovat olej, byť s makavým háčkem Bartem (odevzdali jsme makavého porcelánka Vikyho a opalovacího háčka Zuzu na vedlejší loď) stojatou Sázavu nebylo až tak snadné. Naštěstí několik jezů se jet dalo, takže fajn zpestření, a zbytek jezů se sešoupal nebo přešel suchou nohou. Pak stojí za zmínku ještě Bartův objev, že na zadákovi se dá flákat tak, že to háček nepozná a že se tam i lépe leží! A škoda, že půjčovna lodí Samba leží ve Šternberku (tam, kde bydlí masérka Terka?) ještě před jezem, takže jsme nejeli propusť s půlmetrovým skokem do neznáma jako loni. A z bydlíkového hlediska ještě to, že ventilátor ledničky žere baterku tak jako v zimě topení, takže jsme při odjezdu měli vymlácené obě baterie tak moc, že jsme téměř neodjeli. Ale nakonec samozřejmě odjeli a těšíme se na vodu příští! Blani, díky za organizaci!         

Slnečné skaly, lezecké soustředění

Byly to plánované 4 dny lezeckého soustředění v kempu Slnečné skaly u Rajeckých Teplic u Žiliny, návrat na místo činu před 2 lety. Co nebylo plánované, tak zastávka přes noc v Zástranie (Upozornenie: to nie je zasranie, ale Zástranie!) tyčícího se nad Žilinou a u kostela Sedembolestnej Panny Márie, odkud ráno vyběhneme na Straník (769 m.n.m.), ze kterého má Bart (i Zuza, když to vidí) domluvený tandemový seskok paraglidem. Bart to má za vysvědčení, Zuza, si tak přemýšlím, si to vlastně koupila k svátku. Koupila dobře, seskakují s Peterem Vrabcem, niekoľkonásobným majsterom Slovenska v paraglidingu a bývalým reprezentantom SR. A tak mu hned říkám, hlavně ať to s manželkou zvládne vytočit před těmi stromy dole, ale že vypadá, že už někdy skákal, tak jsem s ním v pohodě... Viky by rád taky skákal, ale nemůže, je ještě malý. A tak protestně požaduje (zrovna když foukne mamince s Peterom správný vítr) odchod na kadiboudu dělat rakety.

Kemp Slnečné skaly je fajn, z jedné strany řeka Rajčanka, z druhé impozantní skály. Z Brna je to krásných 216 km a 2,5h jízdy s podmínkou slovenské dálnice, protože tu chybu jezdit jejich okreskami už znovu neudělám - stačí mi cesta od hranic k Trenčínu, kdy čekám, že mi z místní panelky vyskáče motor ven. Skály jsou pár set metrů od kempu - Lietačky (někdy je třeba i hodně metrů nastoupat - např. Hrádok a Srpová veža), od lehkých cest po ty těžké, takže se tam můžu trochu vydovádět i já s Viktorem, kteří za soustředění neplatili. Bart se Zuzou tráví den od 10h (rozuměj horolezecký čas vypadá, že je +2 hodiny) do večera lezením a teorií. Bart lezecky vyvrcholil na Srpovej veži, kde marně z dálky hledám na skále nějaké chyty. My s Vikym trávíme dny pohádkou, vařením, trampolínou, fotbalem, broděním a plánovanými opravami (úklidem alkovny, zprovoznění čerpadla pro čerpání vody do nádrže aj.). Program se mi zpestří aspoň ranním výletem na kole trailovou stezkou do COOPu v Rajeckých Teplicích a večerním běháním. Další zpestření máme všichni formou nočního lezení s čelovkou. Další zpestření je pak půlnoční performance v hudebním sále kempu - Zuza si k svátku domluvila jednoho průměrného kytaristu a jednoho nadprůměrného baskytaristu/pianistu (začnu si příště brát svůj salátoidní zpěvník, ať to trochu vypadá, ať na mě místo kalhotek nelítají z publika vajgly...). Pak už jen poslední zpestření formou večerního vyšlápnutého psího exkrementu a tak hned v Brně kupuju Zuze k svátku los - samozřejmě výherní. Nebyla to hlavní výhra 77 000 Kč, ale 100 Kč dobrých. Tak asi příště musím šlápnout do něčeho většího. Vypadá to, že se sem určitě zase budeme chtít znovu vrátit- teda až si pořídíme vlastní lezecké vybavení.          

Bystřice a NMNM, aneb jedem si pro Bartíka na Vysočinu

Další výlet byl naplánován tak, abychom cestou pro Bárta na tábor ve Svratouchu něco zažili. První zastávka s přespáním je Bystřice nad Pernštejnem, kde se u zimního stadionu nabízí pro Vikyho snad všechny zábavy světa - skvělé dětské hřiště, pumptrack, betonový ovál, koupaliště, park miniatur, Centrum Eden a tak dále a tak dále a tak dále, takže bereme Vikymu nejen kolo, ale i kolečkové brusle a plavky. Workoutové hřiště a stezka na běhání je další z příjemných možností vyžití. To se tak někdo má, když má tolik sportovních možností ve městě pohromadě a bydlet na cyklostezce u dětského velehřiště, kde se dá krásně pohrát, zaběhat, zacvičit, zajezdit na brusích, na kole nebo se slunit na koupališti s trampolínou a pingpongovým stolem, je neskutečný zážitek. Vyzkoušíme všechno, a to jak Viky (i když s puchýřem na patě nakonec až tak moc toho dělat Viky nechce), tak my a nikomu se odtud nechce. A taky funkční záchod v autě se stává pro nás opravdovým bonusem (protože už vím, že WC kazeta jde vylít na novém Stellplatzu u OC Futurum v Brně cestou zpět), když potřebuji zajistit v pátek práci a zalezu si na celý den s notebookem do kabiny. A taky, když Viky zahlásí, že dnes Tlapková patrola proti České republice vyhrála 1:4, tak to bereme jako znamení, že začíná Olympiáda! V pátek se nám tak ani moc nechce přejíždět do Nového Města na Moravě, kde od 17h začíná u přírodního koupaliště Váza fest. Ale bydlíkem na fesťáku najdu poslední místo, auta přede mnou vycouvávají (evidentně platí právo silnějšího), tak stojíme jen pár desítek metrů od hlavní stage. Fesťák je perfektní a kam se hrabou všechny fesťáky, co jsme dosud s Natašou zažili, protože od 23h hrají Zooblasters, neskutečná show plná reggae, ska a funky, co jsme ještě neviděli. Budeme po nich chtít vinyl (tj. LPpíčko), abychom si je mohli pouštět i na chatě a přidat je do kolekce našich zážitkových LPíček vedly Vypsané Fixy a Poletíme?, co jsme pořídili za poslední dobu. Teda ještě vinyl nevydali, ale prý to kvůli nám zváží... Přírodní koupaliště je teda sice trochu zelenisko zavánějící rybinou, ale to mi nezabrání, abych se tam v noci a ráno vykoupal. Sám. Zbývající části posádky ten bahňák moc nevoní. Neví, co je budování imunity. Ráno po mém vystřízlivění z koncertu roku odjíždíme konečně do Svratouchu, kde už nás na táboře čeká (ale jako poslední) Bartík, kterého si nechtějí jeho rodiče vyzvednout dřív - protože nám to zakázal, ale i jsme toho zažili tolik, že nestíháme:) Pak už bych jen bydlíkově vypíchnul onen Stellplatz v Brně k vylití WC kazety. Teda taková blbost a tolik radosti to udělá, až si cvrknu do kalhot. Tak už víme, jak příště. Čeká nás Slovensko, Slnečné skaly. Tam už jsme taky jednou byli, asi osud...          

Podersdorf a Hegykὅ, aneb když jedeš na sever a končíš na jihu

Zase obohacující. Jednak jsme ještě nikdy na tak dlouho (11 dní!) v kompletním složení všichni bydlíkem nejeli. Druhak jsme zatím nevyzkoušeli Stellplatz. A taky že o itineráři jízdy rozhoduje technický stav, počasí, manželka, ale hlavně děti! Po několika dnech plánování cesty po pardubickém kraji v předvečer odjezdu totiž obracíme směr a jedeme nakonec na jih - v plánu tedy koupačka a kola kolem Neziderského jezera, termály a kola v Hegyko a pak ferraty + vyhlídka Skywalk Hohe Wandu a pak i kola a soutěska kolem Pernitzu. A na závěr ještě Prátr ve Vídni, na který se Bart těší úplně nejvíc. Sobota probíhá podle plánu Zuzy, maňána! Tak přijíždíme do Podersdorfu am See až kolem 20 hod., kdy se jako o dost hůř hledá a vyjednává nocleh. Zkoušíme nakonec první Stellplatz v životě - vinařství Hans und Florian Ettl v blízkosti pláže, takže program formou degustace zajištěn. Cabernet Sauvignon barrique a Gelber Muskateller vyhrávají, bereme celý karton (na 2 kartóny = noc zdarma to teda nakonec nevychází). V Podersdorfu se koupeme na pláží za 30 éček - voda kalná, ale čistá - jílovitá, ale hlavně úplně teplá (26 st.C). Dovádíme s klukama jak u moře. Jen místo mušlí lovíme šutry. Ten první se jmenuje Was is loss, ten druhý Was ist dass. Třetí a další už jméno nemají a každopádně se ani (direktivně) nevejdou na palubu. Každopádně dětské hřiště tam teda mají parádní (po 18h už je volný vstup na pláž), tak se vydovádíme až dost. A historicky si 3 noci hážeme exkrementy téměř do obýváku, ale s eko-tabletama sa dá... V plánu je i Vikyho trénink na kole a tak míříme na 12+12km výlet do Neusidel am See, abychom se podívali za lehkého deště na další placenou pláž. A taky nóbl restauraci, kde se na objednávku pivo, víno a velký Almdudler tváří kysele...Přejezd do Hegyko je tak za odměnu, kde máme veškeré zázemí. Teda pětadvacítku (rozuměj bazén) pro sebe každé ráno jen tak pro sebe nikdo nemá a když se ochladí, tak jsou k dispozici termály. To bych mohl mít jako každodenní náplň furt. Vydržíme tam nakonec 5 nocí, je absolutní pečák, takže vypadáme jako cikánská výprava. A když ještě rozvěsíme vypranou pračku na šňůru kolem Nataši, tak chybí už jen ta koza! Vypadá to, že v Hegyko prostě nikdy neprší, protože všude jinde se čerti žení. Viky se naučí jezdit nejen na kole na výletě do maďarského Versailles (zámek Esterházy ve Fertod) a na kole i přehazovat, ale i sám plavat a dělat kotouly pod vodou. Bart zase skáče svoji první šipku (protože za ni dostane Pizzu, kterou svět neviděl - v neděli mají v pizzerii totiž zavřeno, ale i proto, že borec od borca se odlišuje podle toho, jestli skáče do vody bombu nebo šipku, že...). Potřebujeme znamení, abychom se posunuli dál. Tak jo - o víkendu připlave v jednom z bazénu dětský bobeček. V neděli má pak pizzerie zavřeno a ve vedlejší restauraci považují za specialitu fotbalového Eura kosti v trojobale. V pondělí ráno pak Viky z vyčerpání a slunce horečka. Tečka. Jedeme teda předčasně domů, Hohe Wand a Prátr prostě proběhnou jindy. Ale jako týden v bydlíku dobrý!!!! O itineráři každopádně rozhoduje Obytňácký bůh, technický stav vozidla (tentokrát ale všechno cajk!) a zdraví dětí. Asi jsme to s tím sluncem a zmrzlinami trochu u dětí přepískli. Asi když ještě po celým dnu v bazénech běháš po kempu a honíš pro Barta kroky na celotáborovou hru, tak prostě nevysvětlíš Vikymu, že on nemusí...A že zapomněl na odpolední spáneček ze školky.

P.S. Přečetl jsem konečně na dovolené knihu - 13! od Tomeše, tak by tento díl občasníku mohl být i zábavnější...

P.P.S. Teda ty jejich čabajky by se daly žrát každý den! A jejich růžový ze spodního regálu jsou levný a taky překvapivě dost dobrý. A pak to dopadá tak, že Viky, když má říct Zuze "Růžolíno" (podle barvy plavek), vypadne z něj: "Růžovíno"... Prokoukl nás:)

P.P.P.S... a kdo to chce zkusit podle nás, potřebuje si cestou přečíst Senzibila od Pilátové, aspoň jednou si pustit Nane Cocha na celej kemp a aspoň dvakrát si zakoupit levný kuřecí v maďarské večerce a na minipánvi uvařit děckám šmakuládu :-) Viky už je teď ok, jen ten Hohe Wand chtěl asi vylézt s náma, takže o něj nechtěl přijít. Celou cestu pak z Maďarska jel na ležáka v horečkách, na hranicích zaházenej šátkama, jako já kdysi s taťkou, když jsem s ním projížděla montáže v náklaďáku, ... vraceli jsme se přes Lanžhot, R.I.P. dědo :-) ... by: manželka dobrodruha

P.P.P.P.S. Každopádně nás v pondělí odpoledne vítá Brno - město zácpy 2023-2025. Welcome in Hell!

Slavonice - buřty, bajk a hrnky

Váháme, jestli máme ještě sílu v pátek odpoledne odjet na víkend do Slavonic, ale slíbili jsme to přátelům. Opečeme buřty, zkusíme si poprvé zabajkovat každý na svém kole a kluci nám pak namalují v Maříži hrnky. Byl to dobrý nápad, cesta přes Znojmo byla svižná a pominu-li holubici, která se snažila za jízdy hlavou udělat díru do obytné části (a tím Nataša drastickým způsobem ukončila lásku jednoho holubího páru...) a taky konec světa - zataženou oblohu, vichr a silný přívalový déšť, který nás přinutil u Jemnice zastavit, tak odměnou bylo parkovací stání přímo na dvoře Bejčkova mlýna, se kterým paní majitelka souhlasila. Zázemí, rovina a blízkost zábavy pro děti je k nezaplacení. A taky ta snídaně u hromady klád na mravenčí dálnici, tak to má Zuza ráda. Je to víkend, kdy Viky poprvé jede sám na svém kole s přehazovačkou (první den 10km, druhý 20km) po cyklostezce do Rakouska (a zkouší i sám přehazovat). A den, kdy Bart zahraje u táboráku na kytaru, až ukápne několik slz mých spolužaček. Máme na to vzpomínku v podobě nabarvených dvou hrnků z Maříže. A Bart umí nabarvit hrnek tak, že dostane poukázku zdarma ještě na další. No tak jo, tak my přijedeme zas, do roka a do dne. 

P.S. Servisní okénko: Všechno na obytňáku funguje, nemám co psát. Snad jen, že to pomalu vypadá na pořízení nosiče na 4 kola...

Morava II. Ahój!

Vyjíždíme v kompletním složení do Mohelnice, vodácký kemp Sport Relax Bagr. Žádný bagr tam jako atrakci nemají, ale lidí a stanů je tam trochu víc než bychom čekali. To jako všichni pojedou ráno Moravu jako my? Davová vodácká turistika. Naštěstí ne všichni v kempu vodu pojedou, někteří jsou tam kvůli beachovým kurtům, někteří kvůli přilehlé zatopené pískovně (mimochodem průhledná voda!) a chlastu. Využíváme luxusu el.přípojky, o kterou je teda trochu boj a mezitím, co kluci hrají fotbal, koulí pétanque a lížou zmrzlinu (či naopak), zkouším po delší době napustit vodu do systému. Ještěže jsem někdy línej a dlouho přemýšlím, než se do toho pustím. Zkrátka konečně najdu využití přenosné sprchy do zásuvky zapalování k přečerpání vody z kýblu do nádrže. Skoro na Nobelovku. Tak sbohem pracné nalévání vody z kanystrů! Svět patří lenochům.

Ráno se vydáváme s volejbalovými přáteli na vlak do Postřelmova a odtud po vodě zpět do kempu (18 km). Vybrali jsme Moravu schválně, protože je krásná, bezpečná a nejsou tam žádné jezy, takže ideální pro děti. To jsme ovšem netušili, že bude po povodních, voda poteče svižně a prý, kdo se neudělá na Moravě, neudělá se už nikde... Okamžitě měním objednávku - místo 2 lodí bereme jednu, kam se vejdeme tradičně ve čtyřech. Chci mít možnost tahat topící se děti a řídit loď. Objednáno je i luxusní slunečné počasí, čistá voda a prima společnost. A to i v neděli z Mohelnice do Litovle (15 km), přestože celou sobotní noc padá přívalový déšť a jako zázrakem je vystřídán sluncem přesně v 8:00 ráno. Bart definitivně z háčka vyhazuje Zuzu, která musí (ale ráda) dělat vedle Vikyho porcelánka, tedy máme najednou specialistu na meandry, podavače oplatků, psychologa, maséra i solární panel v jednom... Viky nám ze samé radosti celou cestu zpívá píseň "kombinééézááá, kombinéééza...", která má minimálně dvacet slok.

V neděli se vracíme do Brna až v noci, plní zážitků z vodáckého víkendu. A rychle vybalit, vydezinfikovat a uložit děti. A přebalit Zuzu s Vikym na školu v přírodě.

P.S. V noci mi Zuza šeptá do ouška, že je dobře, že bydlíka máme... Tak sláva! Ale možná to říká proto, že těch 12 hodin spát v přívalovém dešti ve stanu by nebyla asi taková sranda. Anebo možná jenom blbě slyším:)  

Břeclavské slavnosti. Fesťáááááák!

Všechno do sebe zapadlo. Počasí (hlásí na sobotu v Břeclavi azuro po pátečním přívalovém dešti), nabídka hlídaní dětí včetně přespání (díky babičky!), přesun bydlíka z místa před domem (v pondělí je blokové čištění) a tak vyrážíme se Zuzou sami dva na fesťák do Břeclavi - si užít můj dárek k narozeninám. Během půl hodiny nacházím na mapách místo mimo stanové městečko, ale kousek od zámeckého areálu u fotbalového stadionu. Nepotřebujeme nic řešit, jedem, do kapsy každý jedny spoďáry - nic nepotřebujeme, nemáme děti a všechno koupíme až na místě v LIDLu, ať na fesťáku neprožereme a nepropijeme majlant. Složení kapel luxusní, postupně MIG21, Pam Rabbit, Vypsaná fixa, Divokej Bill, Rybičky 48, Horkýže Slíže. Počasí taky luxusní - tropický pečák neskutečný, že nestíháme chladit sebe ani žízeň. Déšť přichází až po půlnoci, až po show Rybiček plné otevřených ohnů, ohňostrojů a Horkýže. Tak i takhle jde používat bydlík.... Na fesťáky a není to špatné bez dětí:)

Ruprechtov III, TZ Maliná

Vyrážíme po výměně gufera převodovky znovu po roce na místo činu, táborová základna Maliná u Ruprechtova, znovu s Natašou (přestože v ní nepřespíme), ale tentokrát bez manželky a bez Barta, kteří jedou slézat "vodopádové ferraty" (rozuměj ferraty, když chčije a chčije...) do Rakouska. Viky má neskrývanou dětskou radost - jede za kamarádama, pojede "v bílým autě" a na místě spolujezdce! Čeká ho tam táborák, špekáčky, fotbal, pétanque, koloběžka a spousta kamarádů. Jako mě, ale s tím, že využívám čas k výměně sprchové baterie v Nataši. Jó, když nemáš na originál bydlíkovou plastovou baterii se zbytečným čidlem, použiješ tu klasickou (rozdíl cca 2 tis.Kč), jen musíš vymyslet 3/8" redukci hadic baterie na hadičky rozvodů vody obytňáku - tak praví moudré hlavy na diskuzních fórech. Jen s tím, že je třeba počítat s faktorem "já", tj. tak 4-5 hodin práce na instalaci nové baterie, protože redukce na hadičky se úplně nepodařila a musel jsem vymyslet redukci redukce z 3/8" hadice na hadičky 10mm a z nich ještě na hadičky 12mm. Ale je to hotové, obohacující a nachystané na další výlety s Natašou. Kutil Tim hadra... Náš víkendový program do detailu už úplně popisovat nemusím, protože se dá odhadnout - pohoda! Jen naše předodjezdová vyjížďka s Vikym na kole, kde cílem bylo najít ty největší kaluže na průjezd (protože Viky bude zřejmě bajker a cyklokrosař amatér po taťkovi...), stojí za zmínku, protože jsme pak už kaluže v té průtrži mračen ani hledat nemuseli - vraceli jsme se celí zmáčení "potokem vody" po asfaltce zpět k autu.

Užili jsme si to každopádně víc než druhá polovina rodiny. Protože na výletech s Natašou se člověk nenudí!

Jebovnice and the "Big Deal"

Tak zas jedééém...s novým výfukééém. Detaily itineráře do poslední chvíle nejasné, ale jisté jsou traily v Jedovnicích (jsou TY Jedovnice, ne TA Jedovnice...vítá nás cedule kempu), pak možná jeskyně Balcarka v Ostrově u Macochy a pak domluvený sraz v přírodním areálu Velká Dohoda v Lipovci u Blanska. Nakonec to ale vyšlo jen na: zkráceně "Jebovnice and the Big Deal". Protože ubytování v kempu Olšovec je nakonec něco, co nám dlouho (po termálech Hegyko) v bydlíkování chybělo a mít Natašu zaparkovanou na trailové základně hned vedle pumptracku je prostě Boží! A nemůže to zkazit ani něco, co z Nataši při parkování v kempu vyteklo, což bude znamenat další servis (snad jen gufero nebo simering převodovky, co jsem si nastudoval, že oboje existuje....a ne nic vážnějšího). Kluci kopou na anglickém pažitu do balonu, hází pétanque, jezdí na bajku na pumtracku nebo čumí na film, pohoda. Viky i po pár držkopádech statečně s krví pod nosem objíždí pumptrackové okruhy, umně hází pétanque. Bart zase přejíždí na bajku bravůrně (levou-zadní) úzkou lavici nebo si pinká voliš až přestane cítit předloktí. Zůstáváme tedy s radostí i další den (650 Kč/noc), abychom dostatečně vyzkoušeli všechny přírodní traily Jebovnic. Ta černá byla ale stejně nejlepší - škoda, že jsem stihl jen jednou! Protože odjíždíme v neděli brzo ráno směr Ostrov u Macochy do areálu Velká Dohoda, kde máme domluvené se Stroblíkovými ferraty, zipline a jiná místní dobrobružství. Příliš zábavy tento víkend bylo, příliš hezké počasí a proto dobrý nápad si to zase někdy zopakovat. Protože traily i ferraty jsou prostě super letní outdoorový program s obytňákem.

Sázka: Bude to nakonec "...vytahaný gufero", jak zpívají Tom a Bob? :) Držte palce. I nová koupelnová baterie bude...

Slatiňany a Pardubice

Bylo třeba po mém prodělaném moribundu a dovolené u moře zbytku rodiny provětrat Natašu. A tak přišel vhod důvod a to Bartovy závody 2.ligy boulderu v Pardubicích. Program jsem složil na 2 noci s tím, že první noc strávíme u areálu Podhůra ve Slatiňanech u Chrudimi, kde je tohle všechno pěkně při jednom - singletrail, rozhledna, ohniště, parkoviště P4N, lesní tělocvična, Kočičí hrádek, skládka... Vzít kola nebyla kapacita, tak musely na všechno stačit koloběžky. Rozhledna moc pěkná, taková kývací, v dálce nacházím zajímavé orientační body, jako např. tvrziště Mrdice, tvrziště Kozojedy, za ním Třibřichy a Čepí. No kdo ty názvy tady vymýšlel a proč Kozojedy ústí do Škroupovy ulice Chrudimi? Asi proto se najednou zatáhne obloha a prosvítá jen úzký kužel slunečních paprsků... Bůh osvítil skládku.... Ale ohniště Létající klacky pod Čertovou skalou jsou moc příjemné místo v závětří, kde si můžeme rozdělat oheň, opéct buřty, rohlíky a maršmeláky. Ráno pak začínáme s Bartem koloběžkou na singletrailu a pumptracku, hned poté pak s rodinou výletem na lesní tělocvičnu a Kočičí hrádek, který nechala prý zámecká paní postavit, aby si měly děti kde hrát. Jó, on je tady i zámek či vyhlášený hřebčín? Tak příště, tlačí nás čas. Ale ani příště to neproběhne, protože se vracíme zpět z Pardubic na otočku jen pro zapomenutou koloběžku. V Pardubicích (po průjezdu velmi stresujícím podjezdem <3,2m s trolejemi nad hlavou) oddechujeme na nábřeží Labe, hned vedle zámeckého parku, hřiště na pétanque a stánkem se zmrzlinou..a WC! Projížďkou s koloběžkami se dostáváme až do Gočárovy galerie v Automatických mlýnech, kulturní čtvrti, která nás zaujala monumentální architekturou a expozicí (a pátým zakázaným patrem kvůli explicitně zobrazenému násilí a nahotě). Skluzavky aquaparku jsou taky gút, stejně tak jako vietnamsko-čínská restaurace na náměstí s nejlepší kachními prsy na světě. Snad to nebylo z té maďarské kachny, co jsme nedávno chytli na inšpekci... Přespávací místo na nábřeží je taky unikátní, jen to čekání na otevíračku WC byl opruz. Bartovy nedělní závody a 19.místo z celkových 27 je jen třešnička, protože my sem přijeli hlavně kvůli zážitkům z nových míst...

P.S. Závěrečný servisní epilog: výměna výfuku, výměna dřezové baterie, lepení nárazníku.              

Znojmo, konec světa!

Plánování je složitý proces, když máš víkend jen s manželkou pro sebe a děti hlídá sestra. Zkombinovat ale obytňák, počasí, wellness, cyklovýlety a vhodné parkovací stání, je nadlidský výkon. Ale nás nedostanou! Jediné místo, kde nemá v republice v sobotu pršet, je Znojmo, ale není se tam kam v sobotu dostat do bazénu či sauny, vše obsazeno nebo zavřeno. Ale jedeme i tak - parkovací místo je jasné (u lesa, u klád, na konci světa, u NP Podyjí u Mašovic, tak to má Zuza ráda :) ), v sobotu po příjezdu se záhadně bez jediné dešťové kapky nacházíme v jakési bouřkové kapse, tak nelze jinak než vyrazit na kole po vichru směrem do Znojma. Cíl je Loucký klášter - vinotéka Znovínu, kde se můžeme před vichrem a deštěm schovat. Ale WC tam otevírají až v dubnu a to teda do dubna nevydržím. A tak se přesouváme (po 2 dcl Veltlínu) za deště do vedlejší vesnice - Nový Šaldorf, do vinotéky Piálek & Jäger. Takže je to taková vinařská turistika. Za to v neděli si to vynahradíme pořádným cyklovýletem (je teda zima jak pes!) NP Podyjí směrem do Vranova nad Dyjí. Určitě se to bajkování Zuze se mnou líbí, 45km, 450 metrů převýšení, bez oběda....protože si přeje příště vzít na sjezdy se mnou helmu. Taky zažijeme konec světa u nádrže Vranov, musíme se teda vloupat do zahrádky zavřené restaurace U Vodnáře, abychom se schovali před kroupami. No ale kdo takové věci zažije? Zuza to pak vstřebává celou cestu zpět, mlčí a přemýšlí (asi kam na bajku se mnou příště a co ještě se mnou nezažila...). Trochu to zachraňuji následným programem 2h sauny ve Znojmě a koupáním s ostatníma znojemskýma pinďourama ve vířivce. Příjezd tedy do Brna až v neděli podvečer, ale jsme plní zážitků. A já si píšu Nataša: přilepit zpětné zrcátko, vyměnit výfuk a vyčistit odpady... Asi teď raději pojedeme o víkendu na chatu. Ale krásně jsem poslední tři víkendy prostřídal v bydlíku Barta, Vikyho a manželku, no ne?                 

Slav kov! Slav golf!

Týden po výjezdu bydlíkem uplynul jak kapalina chladící a karty jsou po návratu Zuzy rozdány tak, že v sobotu mizí ona s Bartem na lezecké závody na západ (rozuměj Praha) a já s Vikym na florbalový turnaj na východ (rozuměj Tuřany). Je třeba si tu dááálekou cestu do Tuřan trochu zpestřit, tak vyjíždíme Natašou a Viky jede poprvé v sedačce na předním sedadle. Samozřejmě neřídí, nemůže, ale chtěl by. Po turnaji následuje přesun do Slavkova s parkingem u hospody a prolézaček a v neděli patování (putting) na greenu, protože místní golfové hřiště otevírá sezónu. Společnost nám dělá Pavlák s Majdou, přijedou jejich dodávkou. Večer strávíme na prolézačkách, v pizzerii a v Nataši u filmu. Po usnutí dětí následuje filosofická rozprava nad tím, co je komplikovanější, jestli naše holky nebo obytný auta. Nedořeno:) Neděli ráno zahajujeme Radegastem na recepci golfového resortu společně se skupinou japonských turistů (bez Radegastu, ale odpalují to jako s Radegastem a tak máme strach pustit děti na hřiště). Na green přijde ten správný čas a děti s holema mydlí golf o106 - trochu jak hokej. Ale i Tiger Woods nějak začínal, ne? Na parkovišti už stojí slušná přehlídka snobského vozového parku. My docházíme k názoru, že Mustang je fajn auto, ale blbě se v tom spí. Měníme tedy program z golfu na skromnější cukrárnu a čekáme příjezdu Zuzy s Bartem, kteří za námi vyrazili na kole. Počasí je téměř letní a připomíná, že se blíží bydlíkově příjemnější část roku.                

Sníh jenom na Klobouku...

Aneb spousta drobných radostí... Týden fušky a posluhování dětem musí být po zásluze nějak odměněno. Nebo alespoň odlišit víkend od pracovního týdne. Chce to kombinaci bydlíka a lyží, nikde však už není sníh. Kupodivu se ještě lyžuje v Karlově p.Pradědem (na Pradědu taky, ale tam je o víkendu nevlídno), konkrétně na Olomoučáku, tedy sjezdovce pod Kloboukem. A tak nakonec až v sobotu v poledne vyjíždíme sólo pánská lyžařská delegace s Bartem tam a doufám, že se tam najdou dobří lidé, kteří strpí Natašu pod sjezdovkou. Cesta překvapivě dobrá, možná je to tím, že jedeme jen dva. Bart mi dělá spolujezdce, Nataša fičí. Kvalita sněhu bude super, prý je to tím, že přesolili sjezdovku:) V restauraci Na Zátiší nás nechají zaparkovat na dvoře, navečeřet, zahrát karty, pinec a domluví nám jízdu rolbou... Jsme jak malí a požaduji po rolbaři, ať je sjezdovka na 8:30 ráno v perfektním stavu. Radost z jízdy, radost, že dostanu Barta na 8:30 ráno (s pár sprostých nadávek ho ženu ráno ven z útrob Nataši) na první jízdu, radost z lyžování na něčem delším a prudším než Branná... Nejedeme nahoru první (což těžce nesu a Bart se diví proč... "vždyť jsme tady brzo, ne?"..."...a to ještě neví, že budeme lyžovat až do 16:00 (to se diví i paní na pokladně, že chceme celodenní skipas, asi to tam ještě nezažili, anebo neplánovali udržet nahoře sníh až do konce), protože rozloučení s lyžařskou sezónou v tuzemsku se musí pořádně užít! Bartovi spadne rukavice z lanovky a tak máme i zpestření v podobě výletu v lyžařské obuvi do lesa s podlézáním plotu. Pecka, pětimetrový skok přes hranu sjezdovky (my muži umíme délku docela přesně odhadnout) je už jenom perfektním závěrem lyžovacího dne. Ještěže jsme vyjeli! Zpátky do Brna teda prcháme o půl hodiny dříve než bylo v plánu kvůli Bartově a mému tréninku, ale nevadí, doděláme se tam. Cestu zpět si budu pamatovat, protože celý den bylo varování před silným větrem (na Klobouku po větru ani památky), tak cestou zpět fouká Nataši do zad, takže jede jak plachetnice po dálnici v levém pruhu. Ještě se musím Barta zeptat, jestli i on si to tak užil jako já, ale počítám, že výdaje za jídlo v restauraci by měly být pro něj zážitku odpovídající. Tak musím promyslet další výlet....                

Stupava - prso, prso, jon so lojo...

Dva měsíce jsme stáli, bo jezdit nebyl čas... Natašu jsem několikrát virtuálně chystal k prodeji, protože se to ekonomicky trochu nevyplácí udržovat. Ale vlastně když se nejezdí, tak se šetří... a peníze přece nejsou vše, ne? Tak jedeme i přes můj kašlík (perkuse-neperkuse, perte se, neperte se...:)) ten deficit zimního karavaningu urovnat na Stupavu, příjezd v pátek odpoledne a v sobotu zpět. Je krásných 8 stC nad nulou, sníh je v pátek měkký, ale dá se a tak den zakončujeme tradiční rychlovkou v hospodě a večeří plus filmem v bydlíku. Viky si na sjezdovce vybírá nového tatínka (má totiž stejnou bundu a stejné lyžařské kalhoty), v Zuze to zažehlo takovou jiskru, že když se tak dívá, že si mě prý asi nakonec nechá. Ráno si přivstanu na 8h, abych byl na svahu před otvíračkou první, ale zase mě spousta lidí předběhla. Sem se asi jezdí lyžovat na ráno. Asi protože sjezdovka, sníh a počet lidí je absolutně ideální, a tak je to moje nejlepší letošní lyžovačka! Což nevím, jestli je to dobrá nebo ostudná zpráva. Zbytek posádky se vysype z bydlíka až na desátou, kdy už docela solidně prší, ale Bart má takové nepřízně počasí rád. A já na to znám jednu takovou písničku od Riši Mullera - Lyžovanie v daždi, túžbu vo mně dráždi! Anebo si s Vikym na vleku (Viky poprvé jede na Stupavě na pomě sám!) opakujeme říkanku Prso, prso, jon so lojo..., kterou má rád on. Pro zpestření si vyzkoušíme všichni místní atrakci - skokánek, na kterém Bart trénuje délku, ale nám všem ostatním skok solidně rozhodí sandál. Viky se ale po držkopádu chechtá jako blázen. Tak jo, ještě si Natašu chvíli necháme, když nám dělá takový pěkný program a poskytuje odvoz a zázemí...              

Jeseník, padá sníh.

Je konec listopadu a váháme nad cestou do Jeseníku na Bartovy závody (obtížnost, 2.liga), protože má přijít chumele-meleme-nice a teploty pod nulu. Ale dává to smysl, přespat v Jeseníku před sportovní halou a jak mi řekl kolega z práce, určitě to bude dobrodružnější víkend než jeho oběd u tchýně. To má pravdu. Riziko nedostatečných baterií snižuji novou motorovou baterií a startovacími kabely, které by vyřešily vše. A vlastně i v pátek ráno nalézám pneuservis a přezouvám na zimní, což je taky docela kumšt, protože to chtějí úplně všichni. Cestou do Jeseníku spěcháme než padne první sníh a v sobotu i cestou zpět než to uhrnuté od silničářů zmrzne. Ráno v sobotu se probudíme do sněhové pokrývky, rampouchy jsou na Nataše zahnuté do oblouku - v Jeseníku prý nikdy pravidla nedodržovali, asi ani zákony gravitace... Závody jsou perfektní, atmosféra, tělocvična, cesty, hudba, Bartovy výkony (a skvělé 9.místo!), s Víkym hrají všichni závodníci v tělocvičně florbal, aby se rozehřáli a Viky je šťastný jak blecha. Cestou zpátky kluci dostanou pizzu a film, Nataša nemá problém ani při výjezdu do kopce na Ramzovou se sněhovou pokrývkou... Začal zimní karavaning.   

Sárvár - lázně pro všechny.

Prodloužený víkend začal stylově rozkydlou hořčicí everywhere po celém kufru Astry, možná varování? Ale i tak jsme vyrazili 17.11. dopoledne s narvanou lednicí žrádlem do lázní v Sárváru (proč, když kluci se dožadují výhradně čínské polévky...), v plánu je připojení na elektřinu v kempu, což si vždycky užijeme zázemím a filmem. Cesta 270km trvá 4 hodiny (když nechceš platit za slovenskou ani maďarskou vinětu), waze nás vede závěr trasy zkratkama a já trpím, protože Maďaři silnice prostě udržovat neumí! V lázních přijde další rozčarování, protože evidentně se tam nachází celé Česko, Slovensko i Maďarsko dohromady. Není možné, že bychom se tam nepotkali se všemi, co známe, protože tam musí být prostě úplně všichni. Já říkám, na Sárvár musí být člověk sociální typ (a zopakoval jsem to asi 10x), protože narváno bylo opravdu k prasknutí. Bart navrhuje zjistit počet Čechů tím, že nahlas vykřikne, že tady plave hovno, kolik se jich otočí! Noc v kempu je pohoda, pouštíme si filmy, ale hodně se ochladilo, i sociálky (myšleno WC, protože obytňáků za miliony je tu až moc) jsou až na druhé straně kempu. V lázních ale bohužel nepustí Vikyho do teplých bazénů, asi aby neposedné děti nerušily relaxující dospělé, tak si musíme vystačit s rodinnou zónou, kde Viky zmizí do vstupu mezi skluzavky a vy nevíte, kterou skluzavkou vyjede. Trochu blbý, když mu nedáte plovací vestičku a v některých bazénech je hloubka, že... Další zajímavá zkušenost je při placení za kemp. Ačkoliv je listopad, tak je 17.-19.11. je prý "Main season", protože jsou svátky. Je hezké, že Maďaři slaví s námi 17.listopad! Ale cenovka v sychravém kempu 2700 CZK za noc (zlaté Hegyko s cenovkou 1100 CZK/noc) je pálka, tak jsme rádi, že tu jsme nakonec jen jednu noc. Naštěstí nás nechávají vstřícně v termálech druhý den až do 16h, tak se celí vylouhovaní vydáváme v sobotu v noci zpět. Ale tak zajímavá zkušenost ten Sárvár byl, vlastně pro Natašu zatím nejdelší cesta...ale těžko se tam ještě někdy vrátíme, zkusíme asi jiné lázně.  

K čemu to je? Doprovodné vozidlo. Rousínov, Opava.

Už zase ta otázka "být či nebýt", "mýt či nemýt" a k čemu je to dobré...Vysvětlím. Na počátku byl Zuzy dotaz, kolik nás ta údržba Nataši stojí? Ono se to sice u takového auta nedělá, ale i tak jsem prošel účty a sepsal výdaje. Tak pokud nebudeme jezdit častěji, je to opravdu ekonomický nesmysl. A tak Nataša dostala ruční mytí karoserie (takže "mýt") a vypucování interiéru a spoustu fotek, kdyby se to dalo do prodeje. Naštěstí mají kluci o víkendu závody - Viky florbal v Rousínově a Bart lezení na obtížnost v Opavě, tak je prozatím zažehnáno a rozhodnuto (takže "mít"!). Nataša je tedy oficiální doprovodné vozidlo našich sportovců. Viky odehraje 4 zápasy v Rousínově a skřípne si ruku do dveří (vlastně naopak). Bart si hlídá každé kilo, makal na sobě a jde předvečer brzo spát. Je z toho 2.místo a nejlepší jeho výsledek! Vlastně mohlo být jedno, kde jsme nocovali, ale nakonec úplně ne, protože jsme objevili prázdné parkoviště na nocleh a nad ním nádherný zámek v Hradci nad Moravicí. A perfektní restauraci Sonáta s Martinskými hody. Tak to bylo moc fajn a vlastně bychom si to klidně zase zopakovali...   

Termály Hegykὅ, římská dvě

Fajn vylety se mají opakovat a kupodivu klapne dlouhodobá domluva s Pavlákama, tak se vracíme pro velký úspěch znovu do termálů v Hegykὅ. A to i přesto, že Rakušáci rozdávají cestou pokuty (ta poslední mne stála 45 EUR za překročení rychlosti...chápete to? Rrrrrrrychlosti s Natašou...) a Maďaři neumějí udržovat silnice, tak jsem zase málem po přejezdu hranic utrhl přední nápravu. V kempu je poměrně narváno - minule totiž pršelo, a protože víkend sliboval Babí léto. Jo jo, je to sice takový "Gerontoautokemping" (zrovna tohle slovo je takové srozumitelné pro všechny národnosti, tak by se to dalo opsat jako zahrada s obytnými auty za miliony s osazením lidí převážně na sklonku života), ale my to tam už máme asi rádi.

Cesta byla dlouhá (chyba byla hlavně nakupovat v Tescu v Břeclavi), tak se do bazénů dostaneme až ráno a absolvujeme dvakrát naše oblíbené kolečko - teplý vnitřní bazén, teplý vnější bazén, horký vnější bazén a bazén teploty pomalu taženého hovězího vývaru. Celá naše dětská smečka je nadšená a to o to víc, když pak na kontaktním grilu uděláme vafle se šlehačkou a čokoládou, provokativně 50m od stávku s vaflemi.

Všechny kůžičky byly poctivě vylouhovány (v bazénech ale mění vodu poctivě) , jen v neděli utíkáme z bazénu před gerontoaquaerobikem, který má za cíl vyvolat pohyb alespoň jedné končetiny. Celková cenovka je neměnná a únosná, 2200 Kč za dvě noci. Tak asi sem nejedeme naposled, ale možná by to chtělo si v kempu udělat nějaký sezónní stellplatzreservierung, na kterých jsme někomu stáli (a možná pro nás naštěstí svoji cestu nedojeli...)

Sázava ahój!

Nataša stojí celý měsíc před domem, protože dostal přednost All-in letecky v Bulharsku, nazývaný pracovně "dovolená za všechny prachy", a tak zarůstá na ulici vousem a pavučinami... Tak ten výlet na vodu Sázavu (vodácký itinerář: Ledeč n.Sázavou -> Kácov -> Český Šternberk) prostě musí zvládnout bez jedinného klopýtnutí, abychom nezačali váhat, jestli takovou věc využíváme dostatečně často a není to jen žrout peněz. Vodácká základna výletu byla v Kácově, parkujeme na nádraží hned u slepé koleje, kousek od tábořiště Bisport, Biceps, Biporn, Bidet nebo tak nějak. Počasí tropické, jsme čtyři v kánoi Riviéra a ponor máme mimořádný. Sázava byla olej, nízký stav vody, takže makačka pro zadáka, háčka i porculánky. Naštěstí nás jelo z Brna víc aut a pár jezů bylo tak adrenalinových (zejména ten poslední v Českém Šternberku, půlmetrový skok do neznáma....), že jsme my, dopělí i děti, společensky vydovádění. Průjezd dálnicí tam i zpět byl taky mimořádný, na tachometru 120 km/h, ta spojka šlape! Nataša obstála, byl to parťák na vodu poskytující zázemí k nezaplacení (nejen proto, že chladíme buřty, limču a víno pro všechny). Takže dostane další možnost, novou dálniční známku a výlet za přáteli do Slavonic...

Termály Hegykὅ

Víkend má stát za starou bačkoru (zima, déšť, vítr a jiný moribundus), tak Nataša pojede poprvé na víkend do Maďarska, a to do kempu SA-RA v Hegykὅ, kde vypadá cenovka s neomezeným vstupem do termálů docela přijatelně. Celkem z Brna 215 km, a to i bez slovenské, rakouské či maďarské dálniční známky. Průjezd Bratislavou je ruská ruleta, Waze doporučil jen cestou zpět. Rakouské okresky jsou cestovně za odměnu, nejhorší jsou asi zácpy v Brně a vystřízlivění při přejezdu z Rakouska do Maďarska, kdy málem vyklepu tlumiče z auta a utrhnu přední nápravu. Kemp je čistý (WC čistější než doma), klidný (mrtvá dědina, v kempu 99% důchodců v obytňácích či karavanech), termály nemají atrakce pro děti, ale my se zabavíme po svém. Kempování s připojením elektřiny má své výhody, pouštíme si všechny zapomenuté DVD a sedíme pod pergolou, dokud to počasí dovolí. Jsme furt nalezlí v bazénech, děláme si vždy rituální kolečko: vnitřní wellness bazén (30-32 °C), pak termální vnější bazén (34-36 °C) a chvíli i léčebný bazén (36 - 38 °C), kam děti do 14 let nesmí. Ve vnějších bazénech sledujeme z legrace digitální ceduli. V sobotu ukazovala "17 ﹾC, 12:59", což zcela jasně znamená celodenně "17 o´clock", 12 lidí v termálním bazénu č.1 a 59 lidí v bazénu č.2. Takže za minutu by neměl být ve dvojce nikdo... A to by byla výhoda, protože pomyšlení, koho všeho epitel (rozuměj "kůžičky") se tady louhují, není dobrý pocit. Ale Zuzu utěšuju, že voda tu neustále proudí a vytéká ven. No, i moje nožičky jsou jako alabastr a dětská prdýlka v jednom....  

Maďarům vůbec nerozumíme, ani v obchodě, ani v kempu, ani jedinou ceduli, ale to asi nikdy. Zuza by tady učit nemohla, ani když ji naučíme "Reszkessetek rablók" (Loupežnící, třeste se...), což by se jí tady ve škole mohlo hodit. Ale ty termály jim můžeme docela závidět. Musel jsem si dohledat na netu, co je ta voda, ve které se louhujeme, zač: "Termální voda v Hegykő s teplotou 55 ° C vyvěrá z hloubky 1434 m. Je mírně tvrdá, fluoridované, sirná léčivá voda alkalicko - hydrogenuhličitanového charakteru s chloridem sodným a značným obsahem obsah jodidu. Pravidelné využívání těchto lázní uvolňuje stres ve svalech způsobený sportováním a zátěží svalů a inhalace páry termální vody zase příznivě působí na dýchací cesty. Tak když za 2 noci v kempu a celodenní naložení v termálech zaplatím 2200 CZK, tak my asi teda přijedeme příště zas. Tentokrát za lepšího počasí a s kolama. A teď bych chtěl po takové regeneraci vyrazit do hor....

Svratouch a Bytřice n.Pernštejnem

Jedeme si pro Barta na tábor Lišáka na Vysočinu, kde máme po závěrečném táboráku přespat. Zvítězí cesta bydlíkem, protože nemusíš nic balit. Jak říká kolegyně Dana: "...Paráda! Obytňák je prostě super, naházíš tam peřiny, děcka, zavřeš a odjíždíš…". Já říkám chyba, na konci patří slovo "...odcházíš...":) Cestou tam se zastavíme na Karlštejně a já hned rozesílám fotky s hádankou, jak můžeme být na Karlštejně, když jsme na Vysočině. Je to lovecký zámeček u Svratouchu a Viky projíždí na bajku všechny louže světa.

Na táboře Bart dělá, že nás nevidí, že by se za nás styděl? Asi je to normální, nechce se mu domů. Humornou myšlenku, že bychom večer na slavnostním táborovém ohni opekli špekáčky, mu raději ani neříkám. Natašu jsme zapíchli v lese a trochu zavazazí při jejich poslední noční hře se svíčkami. Marně hledám na autě mezi palmami vyzobrazení draka, abych mohl zůstat, protože přijdou Dračí jezdci.

Cestou do Brna zastavujeme v Bystřici nad Pernštejnem v zábavním parku Eden, který evidentně má ten největší rozkvět za sebou. Nejvíce se ale líbí obří krtinec, který děti prolézají skrz na skrz. Nám se se Zuzou nejvíc líbí panská ložnice a kavárna. A taky tam byl moc fajn výhled z auta na louku s koňmi během oběda. Nataša pak frčí domů s novou spojkou jako skutečný Dračí jezdec.

Vídeň(ská) a servisní okénko č.2

Cesta do Vídně do Pratru, kterou dostal Bart za vysvědčení, skončila 5km od domu na Vídeňské ulici. A k tomu v pátek odpoledne. Jak stylové! Byla to spojka, respektive vytržená část s pružinou tlumiče spojkového kotouče... a že to prý ještě neviděli, říkali v servisu. Tsss, Nataše je vždycky originál. Ale ona ta spojka vlastně chrastila už dřív, hlavně v zimě. Tak možná byla naprasklá. Po pár zamáčknutí spojky se to tam vždy nějak poskládá... říkával předchozí majitel a spojku jsem od něj od té doby vozil ty 2 roky ve skříňce.

Tak nevím, jestli to bylo znamení, že to Bartovo vízo není nic moc (já tomu "úplně vždy zvládl", "téměř zvládl", "ovládáš bez problémů..." v jeho vysvědčení stejně nikdy moc nerozuměl, ale asi to byly úplně téměř vždy samé jedničky), anebo vstřícné upozornění, že něco takového může nastat. A že nemám v autě s sebou zelenou kartu ani číslo smlouvy, ha! Při čekání na odtahovku si kluci v klidu dokoukají na film a zbytek melounu jsme přátelsky nabídli i panu řidiči, který byl rád, že nemusí jezdit pro Natašu do Vídně ale jen na Vídeňskou. Vikymu se práce řidiče odtahovky líbí a hned mu v autě usne. My jen přebalíme pár tašek a následující dny "trpíme" ta vedra na chatě v bazénu. Jen ta Nataša to má u Zuzy nahnutý, že nám odsává rodinné finance a marně se ji snažím přesvědčit, že jsem s tím počítal. Odteď musí šlapat, štětka jedna, jako hodinky... Ale ta nová spojka se teda fakt povedla - obrovský rozdíl. Jen jsme o 11 tisíc chudší. Ale o zážitky z pekla na dálnici zase bohatší :)

(B)Opatovice, Březina, Březová, Blansko

Na to, že ještě ve čtvrtek v noci nevíme, kam vlastně jedeme a co s sebou vzít, to dopadlo dobře. Fesťák Mighty Sounds v Táboře jsme nakonec odpískali. Počasí se mění každý okamžikem, měl být pařák, měly být bouřky, na západě Čech i tornáda, ale všechno je jinak. Ani jsme netušili, že (téměř) všechno o prodlouženém víkendu bude na "B"... Babička Asta - chata, Babička Líbí - sanatorium, Březina - koupaliště, Březová - traily, Blansko - koupaliště a minigolf....Jen ty Opatovice na začátku se tam nehodí, asi proto, že když dojeme na parkoviště místního koupáku, tak ráno neotevřou, protože na to není počasí. Tak vyrazíme na kolech alespoň na návštěvu za babičkou Líbí do krematoria...eeeee, sanatoria v Jevíčku. Cestou zpět se stavíme omrknout přírodní koupaliště v Březině, kde je úžasně čistá voda a skvělý stánek s občerstvením a fantasticky čisté okolí, a nechávají nás tam nakonec přespat na louce u lesa. Tak přijede i Pavlák a v noci Bart s Vítkem sjíždějí na tabletu remake Predátora. Další den je ve znamení návštěvy a oběda u babičky Asty na chatě v osadě u Smolné, pak znovu návštěva sanatoria a navečer přejíždíme na traily v Březové nad Svitavou, kam se Bart moc těší jako biker...  a v noci váháme, jestli a kam pokračovat. Ale protože víkend ještě nekončí, tak zvítězí parkoviště pod vodní nádrží Palava v Blansku, kde v neděli konečně svítí slunce jak o život. A tak se koupeme, honíme se po pláží, pinkáme beach a uhýbáme výstřikům z vodní pistole naší "Lary Croft". Na závěr zakončujeme migygolfem /rozuměj minigolf/ a pozdním obědem v restauraci Myslivna. No, byl to nabitý prodloužený víkend, s Natašou všechno v pohodě, jen ten největší problém, kam s obsahem plné kazety. Takže kam s ní... Skončí doma. Tak jako tento noční myšlenkový průjem, jak celý nabitý víkend shrnout do jednoho odstavce.... Připomíná nám to, že se blíží prázdniny! Hurá!!!! 

Lužnice, Lužnice, nevidíš moje hodinky?

Zase jedeme po dvou letech sjíždět Lužnici, z Tábora až do Bechyně. Ubytování tradičně v kempu Stavorek, kempu s vodou v bazénu studenou jako břitva. Kempu, kde se zamykají hajzly, kde se točí Smíchov za 30 Káčé a kde je vidět zašlá sláva dřívějších dob... Cesta úmorně dlouhá, ale ta Lužnice je fakt asi nejlepší a nejzábavnější (když jedete vodu s dětmi) díky sjízdným jezům a peřejím. Vychutnáváme zase výhody bydlíkování, nádrž na vodu, pergolu nebo i zavírací výpustní ventil odpadní vody. Bart léčí odřené nožičky z trampolíny kempu, ale dal rekord 145 skoků na kolena a zpět, až je z toho úplně zpocenej. A my váháme, jestli nevolat helikoptéru a nepřevézt ho na JIP (=jednotka intenzivních povzdechů) do Tábora. V sobotu nás čekají na vodě přeháňky (spíš režim velký déšť, déšť, malý déšť, slunce a zpět), na které nejsme úplně nachystaní. V neděli pro změnu jen slunce, slunce a slunce. Cestou Viky shodí svoje sluneční brýle do vody, asi aby Lužnice v tom slunci na nás lépe viděla. Pak se jde utěšit za Zuzou, kde se ozve další žblunknutí, tentokrát její hodinky. Asi aby voda věděla, kolik je hodin. Jsou naštěstí vodotěsné. Ale fakt neplavou... Cestu zpět do Brna fičí Nataša neuvěřitelných 120 km/h na tachometru. Že by to bylo z kopce nebo po větru?      

Servisní okénko

Po posledním výletu v dubnu do jižních Čech Nataša stojí. Je třeba vyřešit protékající nádrž na vodu - pořád před odevzdání do servisu přemýšlím, kudy to teče a jestli jsem neopomněl na nějakou prkotinu, díky které budu v servisu za debila, a která mne bude stát majlant. A taky už konečně dotáhnout to dlouhodobě plánované vyvaření pravého prahu (pracovně "vyvařit Prahu"), do kterého jsem se propadl, když jsem oba čistil šmirglem takhle jednou na parkovišti a než mi pak nářadí z auta ukradli. Jsem rád, že se na ty prahy našel servis, Auto Tomas ve Šlapanicích. Rozsah práce byl trochu větší než se myslelo, ale výsledek (i cena☹) je parádní. Prokapávající nádrž je ale větší problém, LMC už ji nevyrábí a jiná stejného tvaru prostě není. Tedy nezbývá než opravit tu stávající, což doporučuje servis obytňáků FINASO. O existenci povolání svářeč plastů se dovídám poprvé, ale výsledná záplata vypadá bytelně. FINASO se musí prokousat břichem Nataši, odpojit kde co a nádrž demontovat, což něco stojí. Využívám příležitosti a nechám si udělat kontrolu těsnosti plynových rozvodů (netěsnost na hořácích vařiče – další strašák, nakonec utěsněna), rozhýbán uzávěr odpadu. A rovnou si nechám zaizolovat nádrž Mirelonem, udělají to 1,5cm vrstvou a vypodloží tak, že se nádrž v konzolích ani nehne a máme nádrž nachystanou na zimní karavaning do třeskutých mrazů jako profíci. Suma sumárum cenovka za vše 40 tis.Kč. Ale co bych pro svého miláčka a miláčky neudělal. Tak teď ještě přezout na letní (ano, trochu pozdě), vyjet a jezdit a jezdit… Čeká nás v červnu víkend na Lužnici a prodloužený víkend na fesťáku Mighty Sounds v Táboře… A pak prázdniny!!!!! 

Tetka ze Lhoty

Další pokus o velikonoční karavaning. Počasí opět neslibuje nic úžasného, nicméně držíme se plánu vyrazit do Jižních Čech. První zastávka Kamenice nad Lipou, přenocování u místního rybníka, co v minulosti patrně zažil krásné koupání. V plánu je zámek, pivovar a asijská kuchyně hotelu Berger. Kamenice nakonec turistické překvapení, nakonec jsme prolezli i kavárnu, řeznictví, železářství a na druhý den nádherný lom Antonka a židovský hřbitov ztracený v lese. Záchod jsem zprovoznil, což byla velká výhoda, byť jsem při tom objevil v útrobách zapomenutý toaletní papír nacucaný vodou z prolínající hadičky baterie, kterou jsem odstavil. Ale přišli jsme tím pádem o vodu. Trochu problém, protože teta a Červená Lhota se blíží! Ale kluci jsou spokojení, Bart ochutnal svoje první pivo z tanku pivovaru, Viky vyplácal celý bublifuk a přemýšlíme, jak se infiltrovat mezi hosty rautu pivovaru, kterým nachystali tácy s řízky. Také v železářství z nás měli radost, když jsem jim udělal kšeft za nářadí, co nám na podzim z bydlíka ukradli. S Bartem rozvíjíme teorii, jestli je lepší se dostat do Austrálie podzemním tunelem anebo pozemní cestou a přitom neuhnout z azimutu ani o centimetr. V noci mrzne a nejinak je tomu i v Červené Lhotě. Jsme na parkovišti u zámku úplně sami a zadarmo (kdo by tam taky v takovém počasí přespával), kluci dostali prak a nadšení střílí šišky a žaludy do rybníka. Taky čůřáme z mostu do rybníka a doufáme, že zrovna nebude projíždět na loďce princ Jiřík. V penzionu Zlatovláska, kam jsme až došli výletem, soucitně Zuze nabízí volný pokoj, kdybychom si to nocování na parkovišti nakonec rozmysleli. Protože bude sněžit. My také umíme soucítít, tak soucítíme s partnerkou průvodce zámku, který si doma kořenky řadí v kuchyni podle abecedy.

Ráno sníh a déšť a tak rádi prcháme za tetou (strejdou a dětmi) do tepla na statek do Stráže nad Nežárkou, kterým zaparkujeme Natašu přímo uprostřed dvora, a kde si užijeme místní pohostinnosti a kuchyně. Mně se podařilo spravit prolínající hadici baterie. Ale zato jsem objevil prolínající zásobník vody, což je trochu větší problém a starost. Cestu domů Nataša jede jak fretka, velikonoční pondělí (jako na potvoru je teplo a azuro!) prožijeme doma a já si píšu servisní úpravy: vaření prahů, výměna zásobníku vody, příprava na STK...O zábavu bylo a bude postaráno. Ale stálo to zase za to!...

Mr.Prankman in MikuLOVE

První dubnový víkend musíme už vyjet. Jednak Nataša musí pravidelně jezdit, druhak je blokový čištění a třeťak čekám, kdy mi soused napíše zprávu, že moje parkování u výjezdu z garáže je velmi nebezpečné. Má pršet, ale teplo. Je sobota 1.dubna, balíme všechny pláštěnky co máme a vyjíždíme do Mikulova na 1.ročník fesťáku Music of Mikulov. První zastávka PP Lom Janičův vrch. Velké překvapení, počasí je nádherné a voda v lomu jako moře v Chorvatsku. Parkování na bydlíka sice úžasné, ale se zákazem kempování. Také se tu prý vybírá na koupačku v létě vstupné, ale nějak to do té doby vymyslíme - tam se rozhodně chci někdy vykoupat. Přeparkovávám na Turold a pěšky přicházíme do města na fesťák, Bart hlásí bolest hlavy. Fesťák je fajn, kromě červeného sudového Merlotu vinařství Baláž v restauraci Alfa - nic horšího jsem dlouho nepil. Bart pookřeje u horké bílé čokolády a gyrosu s hranolkami. Ale hlásí opět bolest hlavy, zimu, balíme ho celého do deky. Měníme plány a budeme se vracet zpět do Brna. V parku navíc zakopne Bart o zeď (!!??) a svíjí se na zemi bolestí. Nechápeme.

Ale byl to celé apríl jak sviňa, je to Mr.Prankman, celé odpoledne na tom makal, to se mu teda povedlo.... Pokračujeme tedy v plánu a přejíždíme do Pavlova na svažité parkoviště Archeoskanzenu. Použil jsem konečně naplno vyrovnávací klíny... Moc to Nataše v designu muzea s výhledem na Nové mlýny ladí. Jen ráno to moc neladí několika řidičům, co nemohou zaparkovat, protože celý den prší a v muzeu je nátřesk. A pak mne ještě potěšila nafta za 32,50 Kč v ONO Popovice u Rajhradu...

Stupava černá a bílá.

Plán vyjet pod sjezdovku byl, protože nás pak čeká minimálně měsíc po všech čertech. Chceme odjet v pátek, ale zase to počasí - déšť. Rozhodnutí Hodonín Ski vs. Stupava Ski rozhodneme v podstatě, až když sedíme v sobotu v poledne v autě. Protože Stupava má Akvárko a to pro Barta znamená fajnovou večeři. Jenže tak jako jazyk stále naráží na vylomenej zub.... Tak má Bart zakázáno vyjet na sjezdovku, dokud si tu šestku, co mu visí na vlásku, nevylomí... Natašu netřeba po tom teplém období dobíjet, ale stejně to s tím topením vychází s palubní baterkou jen na jednu noc. Přijíždíme v dešti, proto je na parkovišti i na sjezdovce spousta místa, tak zabírám místo pod webkamerou. Počasí se vylepší natolik, že je téměř ideální na to, že všude teplo a déšť spláchly veškerý sníh. Bart jezdí nahoru dolů na prkně a přemýšlí, že by si nechal voperovat do jednoho stehna tukový implantát, aby ho ta hadice pomy tolik nebolela. Viky projíždí permanentku na 10 jízd a ohrožuje svojí jízdou okolní lyžaře. Ale pravidla FIS znějí jasně, přednost má lyžař vepředu. A to i když a zejména, když je jeho jízda pro horního lyžaře naprosto nečitelná. Večere a 3 drinky před filmem v autě (Tajemství staré bambitky 2) jsou skoro tradice. I to, že u filmu většina z nás usne. Ráno nás budí slunce, sníh, docházející baterie a Nataša obskládaná auty. Azuro se pak v průběhu dopoledne mění na sněhovou vánici, ve které si Bart libuje (protože on jezdí zakuklenej a v brýlích za každého počasí) a Zuzčin zánět močáku. Takže prcháme a na další výlet si budeme muset pár měsíců počkat. Snad to nebude až na velikonoce na Tour de South Bohemia, kdy by už lyže měl vystřídat bajk.

Hodonín u Kunštátu. Ski.

Nataša stojí před barákem už měsíc a to mě velmi znepokojuje, jestli po těch mrazech nastartujeme. Ale před víkendem se před barákem uvolní místo, tak nabíjím baterie jako elektromobil. Čekáme na zlom počasí, tak vyrážíme až v soboru poprvé s bydlíkem do Hodonína u Kunštátu na "ski". Máme kliku a místo na parkovišti. Máme kliku taky v tom, že mají v bufetu vše, co k výletu potřebujeme - prosecco, pivo, limo, hranolky, klobása, grilovaný hermelín...a přes noc otevřené WC. Takže to zavání i solidním aprés-ski. Jezdíme v sobotu až do zavíračky, i když drobně prší. Mě teda významně zdrží nazouvání pravé přeskáče, kde mi něco v botě pořád zavazí...Kostka! Víky je lump...Kluci jezdí, Bart se snaží na snowbordu skákat každou sněžnou hromadu, Viky jezdí někdy rychle dolů tak, že vyletěl jako raketa do záchranných sítí. V noci prší. Spím v alkovně. V neděli nás ale čeká azuro a plusové teploty. A když zrovna není fronta, jezdíme nahoru dolů. Ani se nám nechce domů. Ten zimní karavaning má něco do sebe - teda když není pod nulou. Těšíme se, že vyjedeme zas. A karavanista bohém Ruda Dědič z Olešnice v ohřívárně u x-této piva mi připomíná, že se dá starým bydlíkem jezdit po Evropě opravdu všude, protože motorizace 2,8 TDI je nesmrtelná. Teda pokud je vše v richtiku, tak bych se měl pomalu pustit do příprav na technickou... Aprés-ski jsme si moc neužili (protože jsme ve 21:00 vytuhli), ale přivezli jsme si až domů pod stěrači plastový pohárek od vína!

Stupava za každou cenu

Úkol byl dán. Vyjedeme v pátek na Stupavu co nejdříve a za každou cenu. Vikyho vyzoušet na pruďasu stupavského kopce a večer zakončit večeří v Akvárku. Zuza tak v práci běhá jako o život, aby stihla odjezd, jinak (jsem směle vyhlásil) jedeme bez ní. Cesta nenaznačuje, že by někde byl vůbec sníh, ale Stupava (sjezdovka) nikdy nezklame. Parkujeme na parkovišti u zásuvek, kdyby náhodou se mi podařilo mými osvědčenými negociačními praktikami vyjednat večerní připojení TV pro děti. Nepodařilo. Ale lyžovací podmínky jsou skvělé, málo lidí, měkký sníh. Večer zakončujeme večeří v akvárku, kdy se těším, až si zase bude lámat obsluha hlavu, kdo bude z nás dvou rodičů řídit domů. Nataša dostává nálepku "Nataša jede...". Protože stále jede a jede. Ráno si přivstanu na 8:00, abych si zajezdil se všemi, kteří to vidí podobně. Po 3 hodinách jezdění a čekání až vyleze zbytek rodiny z pelechu motám nohama a tlačím očima odjezd, abych se mohl z toho vyspat (doma následuje svalová horečka). Začíná rok 2023 a já přemýšlím, kde seženu konečně servis, kde mi ochotně zajistí všechny ty drobné opravy a údržbu, abychom prošli na podzim technickou. Ale ještě to je daleko, očima tlačím cestou zpět před sebou plně elektrifikované vozidlo, které stěží dosahuje rychlosti 85 km/h. Nataša si tak připadá zase jako mladice a nechá elektrikáře i trochu "přičuchnout"...

Vánoční "Moravské štulek"

Jo, příprava na vánoční svátky je na palici. Práci mám až do posledního dne, nestíháme nachystat, navařit a jakýkoliv výjezd Natašou je nereálný. Stojí před domem zapadená sněhem a začíná navíc strašně pršet. Jako únik z reality se zdá vyjet 26.12. bez dětí na lyže na Stuhleck, počasí má být skvělé, ale neklapne to. Nakonec se rozhodujeme 23.12. o půlnoci - aspoň na lyže na štědrý den na Stupavu. A udělali jsme dobře. Rybí polévka v autě na parkovišti a jdeme na 2 hodiny na to. Jsme tam skoro sami. Bart má nové závodní lyže a piluje techniku, Viky chce pořád lyžovat a techniku nemá žádnou. A neumí brzdit:) Skvělý vánoční dárek to lyžování. Škoda, že jen na otočku. Příští rok definitivně vánoční svátky položíme a vyjedeme někam bydlíkem na hory...

by Bartolom: "Chci být dololezec v dole..."

OSTRAVA!!! pXčo.

Na Bartovy lezecké závody Tendon BLOKu ve Vítkovicích přezouvám Natašu. Opět za minutu dvanáct, protože začíná sněžit. Vyjíždíme v sobotu dopoledne, na pohodu a bez konkrétních plánů, co tam stihneme, stihneme. Bart neobědvá, každý gram je na boulderu důležitý. Páté místo, super výkon a jeho poslední letošní závody. Počasí vstřícné na to, že má mrznout až praskat trubky. Sobotu končíme v Landek parku (uhelný důl), moc poučné, těžký život havíře. Barta zaujalo, že některé štoly jsou tak úzké, že se při kutání uhlí u toho muselo ležet. Zajímavá byla historie důlního záchranářství - když se tam havíři někdy netopili, pak se pekli při požáru nebo dusili v důlních plynech. Bart chce být záchranář, v jeho případě spíš dololezec. Zuza po pracovním týdnu usnula u výkladu ve stoje. Umí! Večer zakončujeme v areálu v BistrOPEN na gurmánské večeři a v noci topíme o106. Neděle je ve znamení návštěvy železáren Dolních Vítkovic. Hala GONG, galerie obrazů a domácí pizza z pece. Ale my čekáme hlavně na prohlídku železáren, hutních pecí a Bolt tower, pod kterou jsem prostě musel zaparkovat, bo foto Nataši mezi hafem železného šrotu bylo impozantní. Ani nevadilo, že celé Vítkovice byly v mlze. Prohlídka byla neskutečně zajímavá. Protože, pXčo, hutníci byli machři. Obrovské pece. A my si pamatujeme, že tekuté železo vzniká ze železné rudy (která v okolí prostě nikde není), koksu (to není ten šňupací, ale ten vytěžený-vypálený z černého uhlí) a vápence. Zuza na horní terase věže zkouší na tyči svoje cviky a průvodce vzpomíná, co všechno nám zapomněl říct, že se nesmí při prohlídce dělat. Na závěr u velína říkám já pro změnu průvodci: "táááámhle dole, jak ten bílej bydlík, to tam nechali hustníci při jejich poslední šichtě, ne?". Průvodce říká, že ne, že to je určitě z pozdější doby. Hodnej. Ženám se hádá vždycky nižší věk.... Cestou domů v absolutní mlze (začala a skončila Ostravskem) už chybí jen koupit Bartovi slíbený kyblík KFC za poslední letošní závody. A Viky spí a spí a spí...Vždyť taky zvládl všechny ty dlouhé prohlídky naprosto parádně, bez usnutí.

Pozn: Poslední šichta v r. 1998. Nataša r.v. 1999....

by Bartolom: ."Proč jako proboha sem????".

Karpaty a chrchle. Mlha, bláto, déšť. A zima je tu.

Říkám Zuze v autě ve čtvrtek 17.11. o půl jedenácté dopoledne: "Vyjíždíme úplně blbě. My jsme tedy na celodenní výlety s rodiči vyráželi v 7h ráno...". "To jo, to bys ale nesměl, Ondi, chrápat ráno do půl deváté, že." Vyjíždíme v této náladě na prodloužený listopadový víkend a je to spíš taková povinnost si protáhnout údy a šroubky, protože počasí se má definitivně zkazit v zimní. A taky na parkovišti u Mikulčina vrchu uprostřed neprostupné mlhy Bart hlásí: "A to jako proč proboha sem????". A tak vyměňuju alespoň páčky na okně, co nám ulomil zloděj, promazávám šroubky cyklonosičů vazelínou a přemýšlím, co udělám s tou dírou v pravém prahu, když nejsou na opravy lidi...A rozhodnu se "svařovat" stříbrnou Tesa páskou, aby mně ta díra do opravy vizuálně nedráždila. Výlet na rozhlednu Velký Lopeník začínáme v hospodě a vyrážíme na 10km túru až po 14h, kdy už se ostatní vracejí a jsou podivně celí od bláta. Naše cesta tam (tedy se všudypřítomným blátem a mlhou) se mění ve sprint, abychom stihli rozhlednu ještě za světla, protože západ slunce přichází ve 16:05. Ale stihli jsme to i s výměnou Vikyho trenek. Rozhledna neuvěřitelně vylézala z mlhy ven a připravila nám neskutečnou podívanou na údolí v mracích! Cesta zpět s baterkama je noční bojovkou a všichni kromě mě si ji užívají. Ale co mě nezabije, to je posílí. V hospodě na samotě se paní hospodská ptá dívaje se na naše děti, víno a pivo na stole, kdo bude řídit nebo kde jako máme chatu, protože u nich ubytovaní prý rozhodně nejsme....Děláme nejdřív překvapené, že takhle jezdíme autem furt, ale pak ji uklidníme, že spíme v mlze na parkovišti. A máme dalšího příznivce karavaningu! Ráno, stejně jako včerejší den, kdybychom byli bývali něco na parkovišti v mlze viděli, tak by se nám to tam určitě moc líbilo. Stejně jako Čakovec o kus dál, kde jsme spali v létě. Tak třeba příště.

Pátek se přesouváme do Luhačovic na kloktání dechrchlovacích pramenů, padá déšť (resp. chčije jak sviňa), mráz a pak i trocha sněhu. Ale program v podobě teplé Vincentky, lázeňských oplatků, kolonády a bowlingu či bazénu vždycky zabere. Ale nechce se nám přespávat v Luhačovicích, tak večer nacházím místo v obytné zástavbě v Uherském Hradišti, kousek od aquaparku, Kauflandu a Kulturního domu, kde se konala výstava místních modelářů. Stellplatz je dokonce vybavený elektrickou přípojkou a já nevěřím, že elektrika funguje. Ale skutečně si pak večer pouštíme telku!!! Máme druhé vánoce. Prodloužený víkend zakončujeme tradičně v Lanžhotě, kde jsme rádi, že nemusíme další noc přespávat v autě. Protože zima je tu. A je čas přezout na zimáky a připravit se na výlety pod sjezdovky.

by Bartolom: ....Víkend snů - Lego, termály, skluzavka...

Vítejte v Rakousku. Laa, laa, lalala.

Tak Nataša už s námi byla i v Rakousku. Sice jen 2km za hranicemi, ale i to se počítá! Odjezd byl nejistý vzhledem k tomu, že jsme do sobotního rána doma mazali playlist. Ale nakonec jsme sbalili plavky a kola a jeli vyzkoušet termály v Laa a.d. Thaya. Bazény jsme si nemohli vynachválit. Bart se na ně těšil velmi, hned po legu, co si koupil, to byla super věc číslo dvě. Viky nám spadl sice před bazénem na hlavu, ale i tak vydržel téměř do zavíračky. Ještě, že nás v těch 21h v bazénu neviděla sociálka... Parkoviště prostorné, pár bydlíků tam je s námi, ale každý má svůj záliv... V noci už zase topím....

Nedělní cesta na kole vedla cyklostezkami okolo dýňových plantáží, cílem byl Galgenberg u Wildendurnbachu (pracovně Gágewégebége...) a jejich červená skluzavka do vinohradů. Tu jsme vyzkoušeli poctivě - vytřel jsem nejenom skluzavku od deště, ale i všem přihlížejícím divákům (=my) zrak vystřelením ze skluzavky až za horizont... A co Nataša? Té jsem zprovoznil jsem po 2 letech WC (tj. vyházel věci z koupelky). A ještě musím dořešit splachování :)

by Bartolom: ....háčkuje jako o život...

Morava. Ahój!

Nataša zase skoro měsíc nikde nebyla, ale dostala alespoň konečně trochu péče (škola tmelení - odtokové nádobky a střešní lišty, škola broušení prahů, přidělání blinkru). Při broušení jsem se ale propadl prahem na tři prsty a vysypal spoustu plážového písku, asi pozůstatek po dřívějších majitelích. Čeká nás tedy výměna prahu(ů). Ale to na věci nic nemění, dlouho jsme se chystali na splouvání Moravy s Bláňou a Áďou a díra v autě nemá na funkci (bydlíkáře) vliv. Co ale vliv má, to jsou ty dětské rýmečky, kvůli kterým to v pátek odpoledne vypadá, že vůbec neodjedeme. Spraví to nurofen a kvalitní spánek a ráno po dešti vyjíždíme směr Litovel - In life kemp. Bez dálniční známky, protože se mi zdá cesta okreskama v pohodě. Jsme v kempu i na vodě skoro sami, jen s pětici borců, co mají nakoupíno ještě před vyplutím. Svítí nám na cestu (vodu) z Mohelnice slunce, Bart nechce na háčku pustit pádlo z ruky, Viky na porcelánku taky ne a užívá si svoji první plavbu v životě. Zuza nemusí v podstatě dělat nic, jenom občas Vikyho vyčůrat do vody nebo ho držet, aby nevypadl z lodi. Bart miluje háčkování a zasloužený odpočinek u filmu v alkovně. Viky miluje vodu a ráno, hned jak v neděli otevře oči, hlásí: "už jsme tadyyyy!", jak se mu to v kempu a na vodě líbí. Voda i počasí se povedly, jen co jsme vrátili lodě a sedli pod slunečník Starého mlýna v Hynkově, začalo lít jako z konve. To už může. A já kupuju dálniční, protože cesta okreskama vůbec v pohodě nebyla....

by Bartolom: ....ještě teď ho z toho víkendu bolí hlava...

Smraďavka fest

Měsíc jsme na Natašu neměli čas a tak se nemůžeme dočkat. Vyrážíme až v sobotu dopoledne po vydatných deštích, které ochladily tropická vedra o deset stupňů. Na 24stC... Ráno nabereme zpoždění, protože do akce musí přijít WDéčko a rozchodit zarezlý upínák nosiče na kola. Cíl Smraďavka překvapil, skvělé relaxační místo - vytahujeme golfovou mimi sadu, fotbalový míč a taky krmíme kačeny jediným pečivem, které máme k babiččině sekané pro Smraďavky. Asfalt je ještě mokrý a projíždějící cyklistky se netváří z jejich cyklovýletu úplně nadšeně, tak to bude trochu boj přesvědčit rodinu, že to bude stát za to. Ale na náš cyklovýlet naštěstí vysvitlo slunce! Bart jej pak absolvoval s nadšením, protože zjistil, že na zmenšování kopců má každé kolo na řidítkách "tlačítko", stačí jen přehodit převod! :)

by Bartolom: no comment (Bart je t.č. na táboře - nám se moc po něm stýská...)

Expedice Slovensko

Deň 1 a Deň 2 (Vyškovec CZ/SK)

Bartíka jsme v sobotu vyexpedovali na jeho úplně první tábor a váháme, kdy a jestli vyjet na dlouho plánovaný výlet na Slovensko. Nakonec vyjíždíme směr Starý Hrozenkov s cílem udělat okruh na Slovensku, které bylo v dlouhodobém plánu. I protože máme pojištění odtahu ze Slovenska, že… Trasa je vymyšlená i se záložními plány a jsem hlavně zvědavý, jestli Nataša dá ty všechny kopce.

První zastávka na přespání je fakt za odměnu, jsme tam sami, jen my a nádherný výhled na Bílé Karpaty a vůbec nevadí, že fouká studený vítr. Zuzka je vyloženě „nadšená“, že spadly teploty o 20⁰C dolů, hlavně, že můžeme posedět venku. Protože ze všeho nejvíc byl na Vyškovci východ slunce! Ten jsme ale vlastně nepropásli jen kvůli tomu, že se Viky ve 4:50 počůral. Ráno nás přivítalo slunce a vysoké teploty, tak vyrážíme na výlet na nedalekou vyhlídku na Slovensko-české pomezí „Pod Kykulou“. Viky trvá na tom, že to pojede celé na koloběžce, tak dá spoustu námahy, jak „koko“ zahodit po 100m do příkopu a pokračovat pěšky.

Sjezd Natašou z Vyškovce do údolí do Starého Hrozenkova byl dramatický. Už chápu, proč na google mapách nebyl ten úsek vůbec podchycený. Silnice úzká jen na 1 vozidlo a celý sjezd dolů jsem se modlil, abychom nepotkali auto. Naštěstí tenhle úsek asi jezdí všichni jen dolů. Zařadil jsem 1.kvalt a testoval brzdy. Pomyslný vrchol přišel asi v polovině, kde přišlo ještě i přerušení asfaltky stavebním oraništěm a Zuza se ptá, jestli se nemůžeme převrátit. Říkám, že na bok ne, ale možnost překulení přes čumák úplně nevylučuju.

Přejezd na Slovensko byl plynulý. Nové zadní pneumatiky hučí. Asi tím, že je to Čína, ale nevadí, na naši rychlost dostačuje. Dostávám chuť v tom horku na meloun, co nabízí u prodejce u silnice. Určitě lokální pěstitel. Nevěřil teda vlastním očím, že jsem zastavil a jdu rovnou k němu. Žádám tu vystavenou půlku melounu, Viky bude mít radost. Ta půlka melounu byla ta nejdražší ve střední Evropě. Přemýšlím, jestli za to může válka na Ukrajině nebo krize evropského zemědělství, když na váze ukázala cenu 12 EUR. Není cesty zpět, určitě si pochutnáme. Zuzka mi říká, že se nemám, co divit, když to byl prodejcův jediný zisk za den, protože počet projíždějících aut se limitně blížil nule. Že by ale Viky z melounu nadšený, to se říct nedá. Krájíme ho a cpeme 4 dny do všech možných nádob... Melouny mi pak lezou ušima. Přestal jsem ho jíst, až když se čtvrtý den za jedním z kousků táhl kuní šlem... Cíl cesty byl dosažen - Súlovské skály. Míjíme parkoviště u silnice i kemp a míříme prašnou cestou ke Kolibě pod Skalami, kde doufám budeme moct přespat. Aspoň Park 4 Night to tvrdil. Ale podařilo se a vyšplhali jsme na parkoviště, kde nás obsluha koliby nechává přespat a zcela zdarma. Vracíme jim to večeří. Skvělé místo pro horolezce a táborníky na jednu noc, risk zajet až na kraj vesnice se vyplatil.

by Bartolom: no comment (Bart je t.č. na táboře - nám se moc po něm stýská...)

Expedice Slovensko

Deň 2 až Deň 5 (Súlovské skály, kemp Sĺnečné skaly, Kongo Žilina a Čičmany)

Výlet na zříceninu Súlovských skal se podařil, byly to sice jen slabé 4km, ale šplháním po skalách se to protáhlo na celý den a byli jsme opravdu rádi, že Viky část cesty prospal v krosničce. Ale zase tak náročný trek to být nemohl, když jsme potkali pána v pokročilém důchodovém věku v mokasínech (ale evidentně místní) nebo pána v pantoflích. U druhého jmenovaného jsem si nebyl fakt jistý, že se vrátí… Výlet to byl každopádně celodenní a naprostá paráda.

Navečer přejíždíme do kempu u Rajeckých Teplic, kde doufáme v trochu komfortu. Místo to bylo opravdu nádherné, i když řeka už nebyla úplně řekou a teplá voda (jak tvrdila obsluha na recepci) „trocha kolíše“. Mně teda kolísala velmi a v podstatě mi tekla jen studená. Ale Viky si kemp moc užil, brodil nožičkama řeku a pinkal si s námi neustále begbajs formou „Pink – Nic – Ponk – Nevadí – Pink – A jé….“

Blížilo se ale úplné zkažení počasí a všichni z kempu u Sĺnečných skal prchali. My vytrváme a místo výletu na monumentální hrad Lietava volíme cíl Žilina a dětský ráj Kongo. Stejný nápad měla ale minimálně půlka Žiliny a desítky turistů, tak trávíme 2 hodiny v přeplněné vydýchané hale za patama šťastného Viktora, který prolézá všechny atrakce, co tam jsou. Je to tam hlava na hlavě a pán u pokladny se ptá, co že se to dnes děje, jestli nejsme nějaký zájezd. Nejsme, jen fakt celý den "chčije a chčije"... No, jestli tady teda nechytneme kovid nebo nějaký jiný moribundus, tak už nevím kde jinde….

Cestou zpět hledáme potraviny, protože i na Slovensku mají ve státní svátek potraviny zavřené. Nákup nám zachránila večerka v Bytči, kde pravidelnými zákazníky jsou dělníci z nedalekých staveb. Zuzka pořídila nákup z nulového sortimentu a váhá nad 1 ks petržele, který už začal metamorfózu v živý organismus hodlající opustit regál po svých. Na to se dělníci ptají prodavačky: "Máte chlieb?.. Nie? Tak vodku...." Pestrý a vtipný život má každý den taková prodejkyně večerky v Bytči... Nám ale zachránila nákup.

Následuje deštivá procházka Rajeckými Teplicemi. Záměr návštěvy termálního koupaliště hasí hned v zárodku nesmysl trávit čas ve venkovních bazénech a cena za koupání ve vnitřních lázních, které ani nemyslí na zábavu těch nejmenších. Neustále monitorujeme předpověď počasí a já trvám, že musíme zkusit dojet na to Fačkovské sedlo (802 mnm), odkud jsem plánoval túru na Kĺak. Nataša to 14% stoupání sice vyjela, ale teda z posledních sil. Přední kola na mokré silnici prokluzovala a já doufal, že nezůstaneme viset v půlce kopce. Za to na sedle nás čekala vichřice, takže to otáčíme a míříme po chvíle přemlouvání Zuzky do Čičman, kde jsem měl vyhlédnuté hezké parkoviště, ale kde nevím, co fakt budeme druhý den dělat. Parkoviště bylo opravdu prázdné a dokonce s výhledem na dvě sjezdovky, kde jsme se ujistili, že ještě budeme chtít někdy zkusit tandemový paragliding. Teda určitě bychom to chtěli jednou dopřát Bartovi…

Čičmany se ukázaly být nádhernou stylovou vesnicí s dekorativně zdobenými dřevěnými domy, a která byla vyloženě oázou na duši. Hlavně ty domácí lokše, skvělá káva a ruční výrobky z ovčí vlny. Já si kupuju dlouhodobě vysněné fusekle z ovčí vlny, aby mě už nikdy nezebaly nožičky. Co na tom, že stály 25 EUR, že….

Zdá se to jako dokonalá dovolená. Jen jakýkoliv náznak romantiky je vždy zhašen hned v zárodku. Říkám Zuzce: „Koupíme si kožené náramky na důkaz naší lásky? A pak... „ Pak nic, Viktor rozhodl, že chce zmrzlinu a půjde jen tam, kam bude chtít on.... Ptám se tedy: "Máme aspoň na večer nachlazené víno?"...

by Bartolom: no comment (Bart je t.č. na táboře - nám se moc po něm stýská...)

Expedice Slovensko

Deň 5 až Deň 8 (kemp Lučina, Valtice, Lanžhot a domů)

Přesouváme se zpět do ČR a to do kempu Lučina u Strážnice. Místo jsem vybral náhodně, ale vypadá to, že je turisticky vyhledávané. Koupatelná přehrada, CHKO, cyklotraily, rozhledny, stánky s občerstvením… Zaparkoval jsem po dlouhé době vedle dalších bydlíků a ujišťuji se, že kempy moc nemusím. Zuza ale jo. Pozitivní byl ale ten bazén hned vedle, kam Viktor okamžitě vyrazil. Na další dny nemám velké plány, musím pracovat. Zkouším zde nový režim pro práci z bydlíka, tzv "VSB": výkon služby z bydlíka. Odpoledne míříme na výlet na rozhlednu Travičná a ta je velkým příjemným překvapením – 177 schodů, 33,6m nad zemí a krásný výhled. Pod rozhlednou Areál Salaš se spoustou zvířátek. Cestou děláme moc pěkných fotek, ty balíky slámy jsou vždycky tak fotogenické, že se musí fotit… Ideální dovolenou komplikuje jednak množství práce, druhak Viktorovy zdravotní indispozice, takže váháme, jestli vůbec celou cestu dokončit a nevrátit se do Brna. Ale Viktor je hrdina, on to dá!

Přejíždíme do Valtic na koncert MIg 21 a znovu pochybujeme, jestli jsme to u Viktora nepřehnali. Parkuju jako vždy u Reistny (pak ale volím parkoviště blízko Chateaz Valtice. Viktor volí 2h spánku, ze kterého se budí naprosto „ready“ na party – velký koncert, a vydrží až do noci. Ještě musí vydržet zítřejší procházku parkem zámku Valtice a přejezd do Lanžhota na šedesátiny tety Joly. A pak už domů. Těší se. A my taky.

Výlet to byl nad očekávání povedený. Počet počůraných (Viktorových) trenek sice dosáhl světového rekordu. Ale když si vezmu, co jsme všechno za ten celý týden prožili a stálo mne to jen 1 den dovolené, Nataša šlapala těch 600km jak hodinky (vyjma vypadeného blinkru na jedné z nerovností u Hodonína – zalepeno páskou), tak to byla sakra velká spousta muziky! Tohle byl ten pravý letní karavaning… Líbám Natašu.

by Bartolom: ...

Kašparův mlýn

by Bartolom: ...

PMP 0.ročník, Slavkov u Brna

by Bartolom: ...

Akce Vysočina - Bezprstskal, Zelená skála a jiné

by Bartolom: ...

Luhačovice - lyže mínus, kešky a Vicentka plus

by Bartolom: ...

Macecha a Čáryfuk

Jednou taky jen tak a bez lyží...

by Bartolom: ...

Stupava "forever"

Když nevíš kam, tak tam...

Máme to tam rádi a naposledy na Štědrý den to byla neskutečná lyžovačka, tak chceme zase s Natašou na Stupavu, alespoň na jednu noc... Věřím, že Bart stihne dokončit školní úkoly včas, ale jedna stránka matiky mu trvá celé sobotní dopoledne. Skoro nestihneme v sobotu odjet včas a velmi důkladně jsme si to prodiskutovali. Ale nakonec to tam všechno naložíme a fičíme oblíbený směr Slavkov a Bučovice. A to i když má být přes den i v noci pod nulou. Už když jedeme, je nám všem jasné, že jsme udělali dobře. Teď už nás čekají jen samá pozitiva: máme protekci - pán v oranžové vestě už nás zná a směruje nás na horní parkoviště, kde máme luxusní výhled na sjezdovku, a to i přesto, že druhý bydlík (ano, množíme se..) a spousta dalších aut musela parkovat až u hřbitova. Vypadá to na přelidněnou sjezdovku, navíc plnou ledových ploten. Jako spousta dalších to vzdávám a jdu se s Vikym obětovat do Akvárka, zvláště když přijede "autobus" plný natěšených závodních lyžařů. V tom však vyjede rolba a půlka sjezdovky je zase jako dálnice....Zuza si chrochtá na sjezdovce, Bart už maká v Akvárku u stolu na dokončení prezentace knížky Prašina (snad nebude mít na papíře kolečko od kofoly...), s Vikym si hrajeme s Áďou (panenka) a Béďou (plyšové cosi) na lekanou... Úplně nejšťastnější Viktor ale je, když mu nasypu na talíř křupky. Další pocit štěstí zažíváme, když obě děti usnou a my si venku nalejeme dvě deci a díváme se na osvětlené divadlo na sjezdovce, v hlavní roli dvě rolby žehlící sjezdovku. Dva lidé, dvakrát dvě deci, dvě děti, dvě rolby a dva stupně pod nulou.... Ráno si přivstanu na sjezdovku ještě více než posledně, ale ještě pořád to není dost. Lyžaři na Stupavě asi vstávají se slepicemi... Ale pochopil jsem, za chvíli bylo na sjezdovce lidí jak much, tak předávám skipas Zuze a vracím se do vyteplené Nataši za klukama. Bart dělá matiku, Viky háže balónem, skáče po sedadlech a já si dávám konečně v klidu to naše vietnamský kafe. Cesta zpět je ve znamení, jak velkou má Nataša nádrž... (63 litrů se vešlo) a funguje-li vůbec to hladový oko (pořád nevím)... Budeme muset s Natašou i někam jinam, začínáme mít fotky a články jen ze Stupavy...

Plán oprav: Zkontrolovat spojkové ložisko a silenbloky motoru, vyměnit převodový oleje (neklidný volnoběh při nastartování), dotáhnout ruční brzdu (aby brzda byla skutečně "brzdou"), promazat zámky dveří (abychom se do Nataši příště dostali).... Jo a vyměnil jsem si sám žárovku H4 Bilux, jak za starých časů! U Astry kvůli výměně žárovky musela jít ven půlka motoru....

by Bartolom: ...

vánoční Stupava, návrat pod sjezdovku

Lyžování na Štědrý den bylo za odměnu!

Věděli jsme, že musíme zase s Natašou pod sjezdovku, jen jsme nevěděli, kdy přesně a kam. Termín jsme posunuli na nejzazší možný kvůli nízkým teplotám, takže nezbývalo vyjet než 23.12. s tím, že i Štědrý den dopoledne si chceme užít lyžováním. Ještě těsně před odjezdem nevíme, kam vlastně jedeme, ve hře je Šacberk u Jihlavy, Hlubočky u Olomouce, Harusák v N.Městě na Moravě a zase ta naše Stupava. Chtěli jsme si zalyžovat všichni, dobře se najíst a mít možnost zaparkovat pod sjezdovkou. Definitivně jsme se rozhodli až skoro v autě - jedeme na Stupavu. Po haluzi se vmáčkeme na malé parkoviště skiareálu a jdeme si rychle "užívat" sjezdovky zahalené v mlze sněžných děl. Bart stojí na lyžích po pár letech, jezdit se nedá bez brýlí ani náhodou. Viky se dožaduje svezení, tak ho svážím mezi nohama dolů, což doprovází trvalým pláčem celou jízdu. Všechno se spravuje až v restauraci Akvárko, kde si nacpeme břicha k prasknutí a Bart objednává ještě nášup v podobě palačinky s karamelovým topingem. V noci podle předpovědi padá sníh, nad ránem přichází brutální oteplení, které přinese i déšť. Lyžařské podmínky jsou však na Štědrý den fantastické a lyžování na Stupavě je prvním vánočním dárkem! Bart si lyžování dostává rychle zpět pod kůži, Viktor nadšeně jezdí v náručí i na lyžích svých mezi našima nohama dolů. Dokonce oba máme se Zuzou svoji hodinku lyžování na liduprázdné sjezdovce, paráda! Kolem 14 hodiny přijíždíme zpět domů a nestačíme se divit, Ježíšek u nás už byl a dárky jsou pod stromečkem! Já si myslím, že ta bílá záře, co jsme v noci viděli z parkoviště na sjezdovce, musel být teatrální příchod Ježíška. Podobně jsme to měli i na Mikuláše v roce 2020, to byla pro změnu záře pekelná. Stupava je asi branou do pekla i do nebe....

by Bartolom: ...

Branná, návrat pod sjezdovky

Večerní lyžování, to je ono!

Víkend pod sjezdovkou v Branné byl naposledy před rokem. Tehdy, když jsem na večerním lyžování sjížděl sjezdovku sám a až úplně k bydlíku, jsem si říkal, že tohle je to ono! Takže repeté? Abychom stihli být v pátek do 16h u lanovky, chtělo to spoustu příprav - čtvrteční přezutí pneu, nákup, balení až do půlnoci, ranní ládování lyží a prken do všech štěrbin Nataši a násilné utnutní pátečních pracovních úkolů. Ale opravdu jsme ve 13h vyjeli z Brna! To se snad ještě nikdy nepovedlo, časově vše klapalo na jedničku. I průjezdnost dé jedničky. V Hanušovicích máme desetiminutovku na zakoupení čerstvého pečiva, kterou Zuza v Penny natahuje na 23 minut. Další časový zádrhel je pak množství sněhu na cestě ke skiareálu. Ještě nikdy v životě jsem nemusel použít řetězy, tak to hodlám dodržet. Na horní parking jsem ale nevyjel, zapadli jsme, tak couváním zapichuji Natašu na dolní parking. Blíží se 16:00 a je potřeba ještě všechno vyházet, vybalit, zatopit, zaizolovat a oblíct mně i Barta. U turniketu jsme s Bartem 16:45 a zbývá něco přes dvě hodiny do konce. Máme s Bartem pkna, vyjedeme nahoru, voláme do auta, že by byly lepší lyže...Tam se ale hledají klíče od auta. Zkouším poradit, protože míst, kde mohou být, není mnoho. I po druhé jízdě se stále hledají klíče, tak to jdu osobně vyřešit. Klíče ale zmizely. Zkontroloval jsem všechna svá oblíbená místa, vyházel všechny skříně, přeházel spacáky, prošmejdil alkovnu, obrátil kabinu vzhůru nohama, hledal na zemi, hledal venku, hledal i v ledničce. Taška Zuzy na pohovce zbyla jako poslední, zcela nepravděpodobné místo. Rozepnu zip a zírají tam úplně nahoře na mne! Asi abych nemusel moc v tašce hledat... Přemýšlím, jestli to měla být zkouška psychické odolnosti našeho vztahu nebo jen super prank! Vytáčím číslo a od srdce poděkuju. Blíží se 18 hodina, vyjedu si ještě párkrát s prknem lanovkou nahoru, jízdou dolů hodím držkopád, dneska už to nemá vejšku. Předávám štafetu a jdu se obětovat s Viktorem do bufetu. Večer jsme zpestřili procházkou na drink Na kovárnu, kde působíme s dětmi v rozjetém večírku kurzu budoucích instruktorů lyžování jako pěst na oko. V noci jsme nezmrzli, možná proto, že byla Nataša krásně zaizolovaná vrstvou sněhu. Sobota je ve znamení pohody, snowboardů a prvních pokusů Viktora na plastových lyžích, kdy nám po nazutí utíká sám k turniketům lanovky. Jízdy dolů s ním mezi nohama bolí, hlava se potí, helma padá do očí. Vikymu se ale lyžování a lanovka líbí, tak si střídáme lyže, prkna, Viktora, Barta a hospodu. Večerní lyžování je fantastické, nikde nikdo a krásný sníh. Tak tohle je zase to ono! Neděle je navíc azuro, sněhu haldy, skoro jako takové malé Alpy. Víkend se stává nezapomenutelným. I tím, že stále přemýšlím, jestli bych mohl být schopen v ten pátek si odložit klíče od auta k Zuze do její tašky nebo ne...

by Zuza: ... Jo, byl! A někdy se 13 minut navíc proklatě hodí :-)

by Bartolom: ...

Choceňský lezec

Jeden půlchyt = 3 místa .

Závody 2.ligy na obtížnost v Chocni byla zajímavá výzva, jestli má s Natašou smysl podnikat výlet s přespáním před tělocvičnou. Navíc ten prokletý směr na Svitavy a Hradec...Tak v pátek vyjíždíme až kolem 18h a cesty jsou prázdné. Parkovací místo u tělocvičny před ZŠ v Chocni bylo dobré a nezvykle rovné. Prázdný večer zachraňuje posezení v hotelu Peliny, výborné domácí brambůrky a hlavně dětský koutek, ve kterém jsou naše děti ve 21h. samy. Byl by to zajímavý obrázek pro sociálku. Je poslední teplá noc tohoto roku. Ráno má Bart registraci a Viky povalečismus na letišti bydlíka... Barta čekají 2 cesty a poté finále, před kterým poprvé zkouší profesionální atmosféru izolace. O celkovém 2.místě rozhoduje 1 chyt na 1.cestě a pár centimetrů ve finále. Tak je z toho 5.místo, ale výzva na další závod!

by Bartolom: ... Bazilika super jelikož píšeme v pátek test na Cyrila a Metoděje. Ještě něco k teráriu, mamka hodnocení 0 (kvůli hadům), já hodnocení 10 (kvůli hadům).

Bazilika a bazilišek Velehradu

A také "cink haf haf" v Hradišti...

Rýma dětí pozastavena, kašel utlumen, kontakt Barta s pozitivní spolužačkou zatím neprojeven, a tak vyrážíme ve středu 17.11. na Velehrad a do Uherského hradiště. Využívám následujícího dne volna jako náhrady za očkování, které nám dal stát a pro příjezd vybírám na Velehradě parkovací místo u zjevně nefunkčního vinného sklepa hned vedle kláštera, kde nás jako první přivítá buket močůvky a hnoje. Naštěstí jen dočasný. Vyrážíme na obhlídku poutního místa, baziliky "Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje". Kluci, jako vždy na kolobrndách, na kterých se lepší každým dnem. Bart točí kolobrndou kolem své osy jako při hodu kladivem, Viky protahuje odraz a zkouší použít zadní brzdu. Bazilika je impozantní a stíhá moderní trendy - u vstupu svěcená voda v retro formě a současně Covid-19 desinfekce i svěcená voda v automatických dávkovačích. Přebíháme poté nedaleko do Modré na prohlídku terária, kde mají samce od baziliky - tj. baziliška. A taky kajmana, sklipkany a hlavně hodně hadů (i jedovatých), které Zuzka tak miluje a prosí o co nejdřívější odchod. Pan tera(o)rista se směje a povídá, jak jsou domácí hadi schopni hlavou posunout odemčené sklo a utéct na svobodu...Ještěže nepřespáváme na jejich parkovišti. Barta napadá, že bychom mohli maminku pobavit večer chrastěním chřestítkem s tím, že v Nataše máme možná chřestýše. Maminka hrozí, že by to byl jeho poslední nápad v životě. Ještěže nedaleký hotel Skanzen v kavárně nabízí místní destiláty, svatomartinská vína a horkou čokoládu. A nechce se nám odtud. Svaté místo... Teploty v noci jsou únosné, tak ani moc v bydlíku nezmrzáme. Klukům prozrazujeme cíl dalšího dne, ze kterého jsme museli Barta omluvit z vyučování. Bude to kovozoo v Hradišti a Bart překládá Vikymu "bude cink haf haf" ! Zoo bylo velkým překvapením - spousta umělecky zpracovaných a velkých zvířat, spousta starých aut, náklaďáků a strojů, roztomilých předělávek, spousta bludišť a rozhleden. Škoda, že je tak málo času. Vypadá to, že kluci by rádi zkusili řemeslné kování s kladivem. Nebo aspoň hod kladivem. Bartovi se líbi kovová busta. Tak třeba někdy příště bude víc času, je nutné spěchat na Bartův lezecký trénink, když má v sobotu ty závody v Chocni, že... Ještě úplně nevychladne a už zase pojedeme s Natašou.

by Bartolom: .... A poblíž byla horká čokoláda se šlehačkou a s posypem a třema bonbónama super, lázeňské oplatky super, sem musíme zas. Moje hláška na oplatky: ooooooooplaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaatkyyyyyyyyyyyyyy. 

Více zdraví. Luhačovice zdraví

Léčivé prameny "de luxe".

S vyjížďkou to nevypadá dobře, teploty v noci padají k nule, zdraví obou kluků se na nule udržuje dlouhodobě. Lanžhot, Strážnice a obora Radějov musí počkat do příště. Varianta Luhačovice, bublavé prameny pro léčbu dýchacích cest a nový bazén byla odsouhlasena, aby se víkend nějak odlišil od všedního dne. Bart je v karanténě, která nenastala, PCR negativní, ale kašel je tuberácký. V sobotu jsme si přivstali, cesta je luxusní - dálnice až do Otrokovic, kluci tradičně čumí na film. Parkoviště u pozlovické přehrady je dobrá volba, počínaje listopadem je poplatek za parkování pakatel, kdo by taky v takovém období na parkovišti nocoval, že. Cesta s koloběžkama na kolonádu byla hladká, ale dlouhá. Viky chce "Ko-ko šám". Bart opakuje, že na Luhačovicích jsou nejlepší ty oplatky. Chlastáme prameny ve velkém. Večeře v Rimini je kulinární tečkou, ryba, pizza, telecí řízek, cheesecake, veltlín a rulanda. Cesta zpět (3,7 km) je rychlá, Viky by chtěl "Ko-ko šám" a Bart utíká před fackama, protože kouří klacek. Noc je taky "de luxe", teploty spadly k bodu mrazu, po dlouhé době o víkendu jdeme spát v deset. Noc je dlouhá, ale přerušováná přikrýváním, Viky se zásadně dere ze spacáku ven, Bart ze spánku mlátí hlava nehlava. Počasí je ráno milosrdné, slunce svítí a bazén s dětským, zábavným a relaxačním bazénem jsou několik palců nahoru. Naposledy jsme v Luhačkách byli ještě s půjčeným bydlíkem před rokem, mohla by z toho být taková hezká tradice.

By Bartolom: ....

Jedeme si pro bydlíka. Už zase...

Haškova Lipnice není Nagano...

Letní přestávka spojená s generálkou motoru skončila. Nám je asi souzeno jezdit jen když je chladno a nevlídno. Ale dočkali jsme se, je pátek 22.10.2021, jedeme si pro něj. Jak zpívá Lucie: "Chci zas v dieselu spát..." Motor dostal po potkaných rozvodech rozborku, sborku a péči spřízněného mechanika z Českých Budějovic. Hlavu prý brousil a skládal největší machr v okolí. V pátek v noci Natašu přebíráme, platíme majlant. Motor chytil, jako vždy, na první brknutí. Měli jsme nocovat v teple u Mejtů ve Stráži nad Nežárkou, ale osud a bacily to chtěly jinak. Za pár minut nalézám nový cíl cesty. Je půlnoc a je to Želiv. Ráno se ukazuje, jak dobrá to byla volba. Opuštěný vodní kanál a vylidněné kempovací místo. Ráno domácí řeznictví, klášter, opatství a klášterní pivovar. Bart dostal řízek, Viky vývar, takže si chrochtají.... Další přesun bude do Lipnice nad Sázavou, hlavně kvůli hradu. Chytli jsme na prohlídku poslední půlhodinu. A zadarmo! Přemýšlím, jestli si troufneme přespat přímo v podhradí, uprostřed města, vedle koncertního (nebo divadelního?) pódia. Mimo sezónu jde všechno. Objevujeme večer Haškovu hospodu U české koruny a edukativně tam strávíme dost času. Snad si Bart Haška zapamatuje - Haškova Lipnice. Minimálně tu nachmelenou obsluhu si budeme pamatovat my určitě a ten hřbitov s Haškovým náhrobkem, na kterém Bartovi nepřišly ty lahváče vůbec nijak podezřelé... Začíná nám bydlíková sezona a začíná další vlna pandemie. Příště klukům vysvětlíme pojem Haškovo Nagano...

.... quote (citace)

Cimburk, Hostýn, Rusava

Od každého trochu, voda ví...

Všechno je jinak. Plány vyrazit o prodlouženém víkendu konečně "za hranice" s Natašou někam do Čech (kemp v Bečici nepočítám) se rozplynul, protože bude třeba se chystat k moři a pak na tábor, kam s námi Nataša nepojede. A to je škoda, krokodýl se táááák těšil... Takže na delší dobu to bude poslední vyjížďka. A to ještě netušíme, na jak dlouhou dobu! Operativně volím několik možností stání v Chřibech, Buchlovských kopcích a Hostýnských vrších s tím, že snad voda ví... První zastavení bylo na krásném parkovišti v lese, kousek od zříceniny Cimburk. Podle Bárta jsou na vyjížďkách s Natašou nejlepší filmy a řízky, tak si musel notebook nabít a stripsy doma nasmažit. Výlet 3+3 km na Cimburk byl s Viktorem celodenní túrou, protože co krok, to jahoda. A když ne jahoda, tak klacek. Ale Cimburk jako výletní místo palec nahoru! Rozhodli jsme se přitvrdit a další den dobýt Hostýn s přespáním na záchytném parkovišti v Bystřici p.Hostýnem. Parkoviště velmi prostorné a úplně prázdné, jen mladá rodina s miminkem přespává v Sharanovi. Také jim to bude jednou malé... Výšlap na Hostýn, poutní místo a rozhlednu, a následný sestup byly opravdu náznakem vysokohorské turistiky, jak skutečným převýšením a sluncem, tak rychlostí chůze Vikyho. Jen škoda těch lidí nahoře vyvezených auty a autobusy, ale někam se pomodlit jezdit musí, že... Dozvídáme se telefonem nahoře, že do Chorvatska nepojedeme, tak sestup tráví Zuzka hledáním last minute do Řecka. Potřebujeme nutně elektřinu, připojení, sprchu a koupaliště. All inclusive to nabízí kemp na Rusavě-Lukoveček. Zařadili jsme Natašu mezi několik dalších desítek kempařů a bydlíkářů a vypustili Vikyho objevovat okolní prolézačky, stany, ohně a vrávorající večerní skupiny. Tak, vyzkoušet jsme si to asi někdy museli. Ale koupaliště v Rusavě bylo skvělé, jak pro nás, tak pro děti... Koupaliště budou s Natašou dobrý výletní tip. Cestou zpět už jen netradiční večeře v Panelce u zatopeného lomu v Lulči (heslo: není svíčková jako svíčková), nahánění Vikyho s talířem na antukových hřištích a návrat domů nachystat Natašu na předání do Lanžhota, zalít zahradu a odletět na Rhodos. Třeba jednou do Řecka pojedeme i bydlíkem. Tak nazdar za měsíc....

.... quote (citace)

HIS, Nové m.n./Metují

Co bychom se báli, na HISové skály, dudlájda...

Víkend 25.-27.června byl dlouhodobě plánovaný jako závěr Bartovy lezecké sezóny. A první seznámení nás dospěláků s opravdovým lezením ve skalách. Teda jen pro jednoho z nás, protože druhého čeká šichta s Viktorem. Místo srazu byl kemp v Náchodě-Bělovsi, který byl po 4 hodinách jízdy (i s nákupem) naštěstí skoro jen pro naši lezeckou skupinu. Platíme poprvé za místo a elektrickou přípojku, kluci se můžou dívat i poprvé na telku. Bart si pouští Hříšný tanec. Vikyho je plný kemp i celé skály HIS v NMNM (není to zkratka pro Nové Město na Moravě, ale Nové Město nad Metují!). Bart a Zuzka lezou jako o život, zvoní na zvoneček nebo hrají ve skalách na klavír. Já s Vikym pečeme buřty, mlátíme bábovky nebo zdrháme na kolo údolím Metuje a Olešenky. Idylický krátký víkend, cesta je tam dlouhá. Škoda, že jsme nestihli se podívat ani na zámek, tak třeba příště...

.... quote (citace)

Plumlov

Bart a Bart, kluci v akci

Víkend 18.-20.června byl zasvěcen bíčovému volejbalu "extra kvality" našeho týmu Dutěvy a spol., tedy každoročnímu turnaji v Plumlově-Mostkovicích.

Vyrážíme s Bartem na pánskou jízdu a bereme s sebou, jako vždy Tomáše a jeho Barta. Nataša tedy zažije i někoho dalšího. Příjezd do kempu proběhl jako vždy s podivem recepční - vy jste spolu jako co? Jak že se jmenuje ten druhý chlapec? Ne ten první, říkám ten druhý! Možná jsme mohli pro dokonání zážitku zvolit ještě přízvuk východních Němců...

Slunce svítí celý víkend o 106, o palubní baterii je postaráno, pouštíme si v pátek v televizi fotbal ČR vs.Chorvatsko. Nuda, oba týmy jsou zřejmě spokojené za bod ještě před utkáním. Během turnaje panují tropická vedra, jde o to na kurtu těch 9 hodin přežít. Na závěr sčítáme popáleniny od písku. Já na turnaji nakonec těsně poslední, Tomáš opět turnaj vyhrává. Ale Nataša tím pádem veze domů pohár za první místo z obou stran!

.... quote (citace)

Ruprechtov II

Návrat na místo činu - Ruprechtov, Táborová základna Maliná

Váhali jsme. Budeme brát Natašu na Táborovou základnu "Maliná" v Ruprechtově, když nám tam prominentně přidělili chatku? Rozhodli jsme. Nataša nezůstane doma sama a tím spíš, že je potřeba dodělat kontrolu alkovny. Výměna uhnilého trámku, odplísnění rožků, dokončení rozfuku a přivrtání šroubků - plán na sobotní dopoledne. Sobotní odpoledne a nedělní dopoledne jsme zasvětili cyklovýletům, ty má Viky moc rád... Tedy Bart asi taky, i když to na něm není úplně znát, ale po hranolkách v Jedovních roztaje.

Pátek i sobota večer jsou, jako vždy, zcela jasně věnované táboráku a přátelům. A my nachodíme kilometry mezi bydlíkem, chatkou, hříštěm, ohništem, kuchyní, ledničkou a jídelnou. A to vše v různém (i opakovaném) pořádí podle toho, kam chce jít Viky. Není nad patnáctiminutovku s ním v bydlíku, dávám si pivo, poslouháme Mixle v Pixle, líbí se mu to, tahá za šňůry a nepotřebuje chvíli nikam utíkat...

.... quote (citace)

Lužnice

Unser erster Campingplatz Camping

Byl to vlastně první větší výjezd, cca 180 km až do Bečice u Tábora, kde bychom měli vyzkoušet první kempování v kempu. Ja, naturlich! Úplně jsem teda do kempu nespěchal, proto jsem zvolil mezizastávku v Pelhřimově u rybníka Stráž. Místní sekáč čerstvě posekal trávu a nikde ani živáčka, jen rybáři, skvělé místo. Viky nám obchází Natašu dokola a my musíme kontrolovat na druhé straně jeho nohy, aby nám nezmizely do silnice nebo do rybníka. To jsme vlastně ještě asi dosud nemuseli. Další premiéra byla i pro nosič na kola a couvací kameru.

Přejezd do kempu Stavorek u Bečice, odkud jsme se měli dva dny plavit na lodích po Lužnici, byl také nový. Odmítl jsem přípojku na elektřinu. Dokud nebude nejhůř a nebudeme muset pouštět TV, tak nepotřebujeme.

Záchod a sprchu máme sice v ceně, ale bylo by možná lépe využít poprvé tu Natašinu. Ale místo je moc pěkné, ohniště je nedaleko a taktéž i výčep na točené "něco" za krásných 25 Kč. Ale i ten nechráněný mostek přes říčku je pěkný, Viky tedy vyžaduje mít neustálé oči na stopkách. Nebo houpačky. Bart zase trampolínu nebo bazén. Nebo řízek s hranolkama.

Lužnice je vodácky opravdu krásná řeka. Tok z Tábora do Bechyně na 2x 15km je plný cca dvaceti sjízdných jezů a Bart je opravdu nadšený. Má v lodi kamaráda Barta (tak je musíme operativně v lodi přejmenovat na "jednička" a "dvojka") a cestou šplíchají na vodáky vodními pistolemi. Pro Vikyho máme ale jiný program - v sobotu výlet z benzínky do zoo Větrovy a cyklovýlet zpět, v neděli trail po skalinách podél Lužnice až na visutý most u Stadlece a drndavý sjezd lesem zpět. Být zpět v bydlíku má ale Viky asi nejraději, rád tahá za nabíječku, otáčí autorádiem nebo troubí na klakson. Bart má zase nejraději cestu, lízat zmrzlinu a koukat se na filmy.... Další vejlet bude kam, ptáme se cestou zpět?

by Zuza: .... večírek s kámoškama u kámošky, ... kluci se starají sami o sebe, to je snad sen 💃

Bzenec, Mutěnice, Hodonín

Už zase skáču přes kaluže

Doba uplynula, běžný servis se zvrhnul ve dva a půl měsíce čekání na výměnu lanovodu ruční brzdy, čepů ramen nápravy, pružin zadních brzd a výměny alternátoru, ale Nataša už je opět na cestách! Stálo nejdříve neskutečné nervy odjet ještě ve čtvrtek, kdy měla Nataša ještě zkoušku z geometrie a bylo potřeba projet zcela ucpaným Brnem pro novou 120Ah trakční baterii. Ale nakonec odjíždíme v podvečer za deště na naše první "letní" kempování do Bzence. Místo luxusní, borový háj, samota. Jen pán z poslední chalupy asi nevěřil svým očím, co mu to kolem po polňačce projíždí za vozidlo... V noci za silného deště máme spoustu silných zážitků - vzpomenout si, kde je jaké tlačítko či ventil. Vyzkoušet poprvé pergolu a 4 nové židličky z Decathlonu. Viky chodí v autě i venku v dešti sám, padá do kaluží. Stále silně prší, pod pergolou ne, déšť bubnuje na střechu. Kolem půlnoci přijíždí Policie ČR. Doufáme, že se nebudeme muset stěhovat. Ale přijeli kvůli malým světýlkům v lese. Nejsme tu prý sami.

Ráno přijíždí odtahovka pro kamion, který uvízl asi 100m od nás na lesní cestě. Chlapi z Jerexu říkali, že je to zmatený Polák a leží zapadený v blátě "až po kule". Tahají ho ven celé dopoledne. Bart zatím stihl školní meet a diktát. Odjíždíme do Mutěnic, zkratkou přes les si rozhodně netroufáme. Máváme tedy na chataře v postupném pořadí - odtahovka, polský kamion, Nataša...

V Mutěnicích se k nám přidává Pavlák s Vítkem a Majdou a jejich bílou Westfálií. Přivezli konečně teplo a slunečno, to jsme ještě s Natašou také vlastně neměli! Nejdříve procházka kolem Jarohněvického rybníka, nakonec jsme to zapíchli za jedním z mutěnických nádraží. Večer měly děti poležení u filmu, Zuzka posezení v místním sklepě a já s Pavlákem stání u aut. Ráno nás všechny z toho vinařského vzduchu trochu bolela hlava. Následovalo zoo v Hodoníně, kde nás lemur zval na pohárek. My si ale dáme raději pohárek v Lanžhotě.

A ještě jedno nepoznané. Je neskutečné, jak dlouho už mají restaurace a zahrádky zavřeno. Ale obědvat v Nataše luxusní žebra a domácí hranolky z místního vyhlášeného bistra je také zajímavý princip...

Budeme chtít zase co nejdříve někam vyrazit.

by Zuza:.... zasněžené opékání špekáčků 😋

Ruprechtov

Lednové buřty

Utekly skoro 2 týdny a straší nás sociální absťák a bydlíkoví superhrdinové, jako jsou akumulátor, booster či crashsystem truma-monocontrol. Je třeba zase vyjet. Propojujeme zásuvku Bartova pokoje 2. patra bytovky prodlužovačkou až k Nataše s hrůzou v očích sousedů okolních domů a těšíme se na výlet s buřtama do Ruprechtova u Jedovnic, kde jsme naposledy objevili altán s ohništěm U Tří smrků. Samozřejmě jedeme sami a zcela náhodou potkáváme známé rodiny, které míří s buřtama úplně na stejné místo! Bart i Viky si užívají sněhové nadílky nad kotníky. V lese je nádherně, jen kdyby stejný nápad nemělo dalších deset neznámých rodin, takže se na opečení buřta v altánu stojí v pořadníku. Následný výlet kočárkem trasou pro kamzíky a přes bagrem budovanou stezku s blátem doporučujeme všem rodinám s kočárkem či osobám na vozíku. Zpět jsme se vrátili promrzlí a unavení. Měla následovat mrazivá jasná noc na osiřelém parkovišti u horního můstku propasti Macocha. Záměr nám pokazil sraz tuningových nadšenců, kteří si na parkovišti vesele driftovali se svými mazlíky. Nevím, proč se museli předvádět zrovna tak blízko stojící Nataši. Že jsem je vůbec ve stoupání na Macochu pouštěl... Noc jsme zvládli na osamoceném parkovišti u jeskyně Balcarka u Ostrova u Macochy. Bylo v noci -5 oC a koukali jsme s Bartem na filmy pro pamětníky - Sněženky a machři. Pak už si pamatuju jen budíček 6:30 od Vikyho Cabadaje, poruchu topení a ucpané handpresso při ranní kávě. Holt ne vždycky se zadaří... Ale máme další užitečné zkušenosti: Termofor je vynález k nezaplacení. Doma je teplo. Výhoda zimního caravaningu je, že se nemůžete dočkat caravaningu letního.

.... silvestrovský výlet

Silvestr na Pálavě

Loučíme se Pálavou 

Je poslední den v roce, předpověď hlásí slunečno a azuro. Je třeba (se) dobít sluncem a jízdou, vyrážíme na Pálavu na výšlap na Dívčí hrady. S Vikim opět není nic podle plánu, proto vyrážíme na dopolední výlet odpoledne. Slunce se opírá do soláru a nabíjí Natašu, dlouho jsme neviděli tolik slunce! K prosluněnému parkovišti Pavlova navíc přiléhá borovicový háj a v dáli jsou vidět nekonečné Nové Mlýny. Úplně jako u moře! Asi znamení, že budeme muset někdy s Natašou k moři...

Dívčí hrady jsme vybrali náhodou. Ale je to místo, kde Bart udělal sám své první krůčky. Vikyho stavím na kopci na nohy a postrkuju klackem.... Samozřejmě nic. Má svou hlavu a teprve devět měsíců.

Klouzali jsme zmrzlým blátem do kopce a kloužeme i s kopce. Je moc hodin, padla tma, absolutní mlha, velká zima a Viky poslední kilometr k parkovišti řve. Když jsme konečně došli, vedle dveří bydlíka ležel kočičinec. Vracíme se urychleně domů, je nutné asi už ukončit rok 2020. Večer si otevíráme Pálavu 2018, výběr z hroznů z Lechovic a uzavíráme kruh. Do roku 2021 je třeba vykročit optimisticky a s čistou podrážkou....

.... zimní caravaning

A zase ta Branná

Dojel vedle nás obytňák a má řetězy. Ajajaj!

...přežili jsme zimní test

Pěkně se nám to postupně skládá. Na opravdový zimní caravaning to chtělo už nějaké zkušenosti a (hlavně moji) víru, že to zvládneme. Tentokrát byla výzvou předpověď večerních -6 °C s lehkým sněžením. Nezmrzne nám voda, odpadní voda nebo my? Vybaveni vnitřními koberečky původem z obývákového koberce, novým teleskopickým žebříkem, smetákem a řetězy (a samozřejmě lyžemi a snowboardy) jsme vyrazili opět do Branné pod sjezdovku dělat to, co už brzy bude zakázané, páč je to děsně nakažlivé....jezdit na sjezdovce. Sportovní vyžití a zázemí vyhřátého bydlíka pod sjezdovkou, dívaje se na osobáky na parkovišti, opět nezklamalo. Noc byla sice velmi mrazivá, ale ráno nás přivítalo slunce, sněhový poprašek a padání vloček. Velmi okouzlující je ten zimní karavaning! Došlo i na první zdolání střechy pro odmetení solárního panelu, škrabání oken řidičské kabiny zevnitř a první vietnamskou kávu podávanou z nového handpressa.

Přežili jsme zimní test a obdarovali jsme se nálepkou lyžaře na přední kapotě! A nemohl nám to pokazit cestou zpět ani velmi silný protivítr, který na horách porážel stromy, nebo první Vikyho velmi silný protigrcanec ve stoupání z Mohelnice na Hřebeč. Cesta nemusí být vždycky cíl, ... řekl by Viky.

Víte, co je dobrý? Že na horách sněží i normálně, ne jen z děla ... by bartolom 👊

... zimní caravaning

Konečně na svahu!

První výlet na Brannou s Natašou ... by bartolom (8 let, bez korektury)

Ještě než jsme vyjeli s Natašou tak taťku začala bolet noha a proto si ji namazal mastí. Nebo aspoň si to myslel až potom mamka zjistila že místo toho aby si tu nohu namazal mastí tak si ji namazal opalovacím krémem. To bylo smíchu. Potom jsme s Natašou vyrazili na Brannou. A jak jsme dorazili na místo hned jsme šli na sjezdovku. Taťka si myslel že jedeme na lyžích, a proto nám vytáhl lyže. Ale my jsme na lyže teď nechtěli a proto je taťka musel schovat a vytáhnout snowboardy. A je to, všechno vytaženo a obléknuto jsme na sjezdovce. Zrovna jsme jeli na lanovce a při vystupování jsem samozřejmě zase spadnul. A pak jsme jeli s mamkou na snowboardu až dolů. Mamka měla nový snowboard, takže tak tři čtvrtě cesty jela lísteček. No musel jsem se hodně zastavovat, protože sem byl rychlý teda nechci se vytahovat. Ale potom se ukázalo co v mamce je, pár jízd mě dokonce předehnala a já byl pak naštvaný že jsem měl sníh v obličeji.

No a pak jsme si dali kofču a tatranku a u toho jsem si zpíval pohoda klídek a tabáček. Potom jsme se chystali k odchodu, ale slíbili jsme si, že si dáme něco u okýnka. Blbá doba nemůžem jít ani dovnitř. Ale ještě horší bylo, že u okýnka měli jídlo jenom do čtyř dál už měli jenom párek v rohlíku. Doporučení choďte na svah do čtyř zvláště ti co nenávidí párek v rohlíku jako já. … by bartolom

... bacha na radary ;-)

Nataša se ráda fotí

Fanklub máme v Břeclavi

Tento víkend jsme nikam nejeli. Ale Nataša na cestách fotí a je taky focena! Máme nový fanklub v Břeclavi, stojí na výpadovce na Valtice, na padesátce. Naměřili mi 60. Já tu pixlu i ten blesk viděl, na brzdy se ale předtím dupnout nedalo, to by nám vyletěly hrníčky ze skříně... Škoda, že nejsem na fotce vidět. Nebo Zuza s nohama na palubovce a při háčkování čepice. Nataša je raketa, budeme muset na cestách občas i zpomalit.

Tentokrát to bylo za -pětsetkorunčeských-

... výlet na naši oblíbenou sjezdovku

Mikulášská Stupava

Slyšeli jsme zachřustění. Možná to byl Miky ... by bartolom

První lubrikace

Pořídil jsem si kromě silikonového oleje i vazelínu ve spreji a hned jsem se do toho na parkovišti u kostela pustil. No, první dávkou vazelíny jsem si nahodil ksicht i starou bundu... Ale aspoň budu impregnovaný! Našplíchal jsem ji do všech zámků, co tady jsou a vše se skutečně lépe zamyká, posouvá, otáčí... To je tak skvělý pocit! A v neděli mě čekal on, na těsnění silikon....

... zase jsme objevili víno a tyčinky :-)

Valtice

Rád hledám kešky. A jednu jsem tu objevil! ... by bartolom

Rande s akumulátorem

Ten akumulátor je ňákej divnej... přes noc sice vydrží, ale klepal jsem se. Má kapacitu 220 Ah, ale už by mohl být tak 3 roky stár. Jak poznat, na kterém místě jeho životní křivky jsem? Zkouším volat elektrikáře, odkazuje mě na baterkáře nebo domácí zátěžový test - systém, který bude odebírat desetinu kapacity (tedy 20A - co by to bylo za monstum???) a měřit čas, než se napětí dostane na kritických 10,7V. No tak na to nemám. Škoda, že elektrice vůbec nerozumím. Ale znám tu básničku: ...vlevo fáze, vpravo nulák, kdo to neví, ten nestrká prsty do zásuvky. Kupuju si tedy nabíječku a chci si nabít akumulátor doma. Stačí vytáhnout ven z podsedačky. Hergot! 40 kilo je na vyvrhnutí plotýnky a vylití kýly...Do 2.patra mi musí pomoct Zuza. Zapojím konečně na nabíječku a... za 2 hodiny je nabito. Takže je něco špatně. Bude muset jít pryč, ještě s ní zkusíme zátěžový test - výlet na Stupavu.....

... hrady a zříceniny za tmy

Bítov, Znojmo, Lechovice, Borotice

První rande s trumou

Doposud jsem nám použití záchodu zakázal. Já měl vždy raději les. Tak až bude opravdu nejhůř.

... Děkujeme Ondro.

Přišlo to na parkovišti na Bítově. Hluboká tma, zima, les nikde. Spláchnuto 1x, 2x, 3x... Zhasla světla a došla voda! Musíme odjet dobít elektřinu jízdou, abychom nemuseli domů. A pro vodu! Jedeme do Znojma, stejně tam musíme zítra přepsat Natašu. Naštěstí na benzínce v Mramoticích díky paní pumpařce jsme do bydlíka nacébrali 40L. Ve Znojmě ve 23h ale nebylo po vodě ani stopy! Zapomněl jsem na kontrolu výpustního ventilu, všechno vyteklo. Byl jsem přesvědčený, že bez vody truma netopí, tak jsme ještě o půlnoci vyrazili do Znojma hledat znovu vodu. Na benzince ČAS Znojmo samozřejmě nic, jen WC a umývadélko. Nepřipustím konec výletu! Vyšrouboval jsem na záchodech přívodní hadici a napustil si kanystry. Dolil Natašu. Ráno jsem si volal s Pavlákem: "Ty, Ondro, proč jezdíš o půlnoci pro vodu? Tak na 95% ti to musí topit i bez"... Že bych si ten návod k trumě nedočetl? Hm, je to tam: "Der Heizbetrieb ohne Wasserinhalt ist ebenfalls moglich."

Taky chci vyzkoušet náš záchod! ... by bartolom

... výlet s kamarády

Okolo Jihlavy

Kůrovec je surovec

Vymyslel jsem cíl prvního výletu Třešť - Vysočina, les, možnost setkání s Mackama mezi Prahou a Brnem. Vytipoval jsem na Park4night moc pěkné odpočívadlo v lese u rybníka a výlet do zámku v Třešti a zámečku Aleje u Stonařova.
Když jsme se blížili k Třešti, byl to smutný pohled - holá pláň, traktory, klády, bláto. Kůrovec jeden! Bylo jasné, že i odpočívalo vezme za své... Musel jsem poprvé hledat naslepo a trefil u Třeště úzkou uličku s parkovištěm velkým jen tak na dva bydlíky. Místo bylo skvělé, dokonce přiléhalo k zámecké zahradě! Problém dne se jmenoval trychtýř, který jsme neměli a potřebovali přelít vodu z kanystrů. Vyrobil jsem jej umně jedním řezem nože z PETky. Z venku nalévat nešlo, tak jsme s ním šli nalévat zevnitř. Tak půlka z prvního kanystru skončila na podlaze... Jako první věc musíme koupit trychtýř!
Výlet k zámku se vydařil, hlavně díky naučné stezce "Podivuhodná setkání Evy Sternbachové" a skvělé kavárně v Třešti, protože zámek byl v rekonstrukci a návrat byl až za tmy... První noc v bydlíku, který ještě neměl jméno!
Druhý den sraz s Mackama u Stonařova s cílem empírový lovecký zámeček Aleje, který patří patrně fondu výtvarných umělců. Asfaltka lesem nezklamala, vykácený les, torza ponechaných stromů, louže, bláto až za ušima. Zámeček má podle průvodce svoje kouzlo, jehož kouzlo mi ale dodnes vrtá hlavou. Kvůli tomuto jsme tak daleko všichni jeli? Naštěstí sbíráme houby a máme se rádi! Macíni posílají večer obrázek smaženice (od té doby se neozvali!?). My nestihli houby včas zpracovat, takže houby byly na houby, zplesnivěly...
Příště určitě zkusíme les listnatý!

... první dojmy z prvního výjezdu

Jak se Nataša ztratila v obytňáku ... první noc

Ondra v alkovně, já celou noc přikrývám děti a uprostřed postele je díra. Black Widow je ztracena. Ráno ji nemůžeme najít a vydrží schovaná pěkně dlouho 😁.

Nataša je naša!

Myslím to začalo v létě 2019, Pavlák prodával svůj polointegrál Hobby 600, se kterým objezdili s rodinou Evropu. Bylo to první seznámení s cenami za tuhle taškařici. Z výzvy sešlo, ale zásadní bylo, že Zuza řekla (jak u oltáře): "Ano, takto dál ano...!" Od té doby snad každý večer srovnáváme myšlenky (minimálně monologem...) - chceme bydlík nový na "hypotéku" (a žít v chudobě), polonový (s rizikem pořízení šmejdu a žít v chudobě) nebo starý poctivý kus s rizikem neustálých oprav? Čekáme na osudový inzerát, skládáme bydlíka z lega - Bartolom je v tom taky až po uši.... Půjčili jsme si na víkend polointegrál Sunlight T-67 - komfortní sedmimetrová kráva, velká společná postel. Naplánoval jsem parking na Kohútce, Pulčíně a v Luhačovicích. Bylo to skvělý, spadli jsme do toho... A když jsme viděli pár kusů s alkovnou kolem 6 metrů, ročníkem výroby z devadesátých let a praktické vnitřní uspořádání pro naše potřeby a prohlédli si stav účtů, bylo rozhodnuto. Čekáme na poctivý kus z doby, kdy se ještě nešetřilo na materiálu. Z doby, kdy auta vydržela půlmilion kilometrů a nebyla prošpikovaná elektrickými kurvítky. Během pandemie se do Německa ani Rakouska pro bydlíky nedostaneme, tak jestli chceme přežít, musíme pořídit v ČR. Pár kusů nám uteklo o pár minut. Inzerát z Brandýsa byl jiný, úctyhodný seznam investic do vybavení a oprav. Nová lednice, nová podlaha, 131 tis.km, ročník 1999, motorizace Ducato 2.8 iTDI, 90kW. Našla ho Zuza. Mysleli jsme, že voláme pozdě. Ale nevolali, prý se někomu před námi nelíbil, prý kvůli palmám. Našim palmám??? Asi jsme se zachovali trochu ukvapeně a neuváženě tím, že jsme se na něj jeli podívat sami, ale nebyl čas. Musíme tam zítra nebo nic, žádného specialistu do Brandejsa nedostanu, tak načítám narychlo všechny tipy, jak se kupují ojeté bydlíky.
Všechno načtené vzalo brzy za své a jediné, co zbylo, byl náš dobrý pocit.

Zatím jsme nezapochybovali, že bychom prohloupili. Samozřejmě ekonomický nerozum. Ale co výlet, co noc, to zážitek. Za všechny peníze. Jak jsme ji pojmenovali Nataša? Podle Bartovy figurky Black Widow - Natasha Romanoff, co se nám hned první noc podivuhodně v bydlíku ztratila, jméno bylo jasné. O takové auto, které nehlásí stav provozních kapalin, tlak v pneumatikách, servisní interval, nedostatek vody v ostřikovači, šlápnutí spojky při startování nebo že nejsem připoutaný, se chci starat. Nataša je naša! Náš velký cíl bude zimní karavaning pod sjezdovkou. Ale vše pomalu a postupně...